ECLI:CZ:US:1998:3.US.328.98
sp. zn. III. ÚS 328/98
Usnesení
III. ÚS 328/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a členů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o ústavní stížnosti navrhovatele C.H., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. června 1998, čj. 10 Co 415/98-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal prostřednictvím právního zástupce dne 21. července 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Stížnost byla dne 17. srpna 1998 doplněna a upravena. V uvedené stížnosti se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem že dne 5. června 1998, čj. 10 Co 415/98-42, ve spojení s, usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. ledna 1998, čj. 13 C 282/97-27, s tvrzeními, že jimi byla porušena jeho základní práva.
Ústavní soud si ve smyslu ust. §42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyžádal spis Okresního soudu v Teplicích, sp.zn. 13 C 282/97 a vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení.
III. ÚS 328/98
Z předmětného spisu Ústavní soud zjistil, že dne 1. 10. 1995 podal navrhovatel prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. P.K. žalobu, v níž se domáhal vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb. Věc byla vedena pod sp.zn. 17 Nc 150/95. Dne 1.10.1997 právní zástupce navrhovatele požádal "v zastoupení pana C.H. a dle jeho pokynu" o zastavení řízení. Na základě toho pak soud dne 10. 2. 1998 usnesením čj. 13 C 283/97 řízení zastavil. Dne 13. 10. 1997 pak JUDr. P.K. soudu sdělil, že navrhovatele již po dohodě s ním dále nezastupuje. Dne 6. 3. 1998 pak navrhovatel podal proti citovanému usnesení odvolání, v němž uvedl, že jeho bývalý právní zástupce učinil úkon směřující k zastavení řízení bez jeho vědomí a řízení tudíž nemělo být zastaveno. Krajský soud v Ústí nad Labem následně dne 4. května 1998 usneseními, čj. 10 Co 259/98-46, usnesení soudu prvého stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že navrhovatel byl v řízení zastoupen advokátem na základě řádné plné mloci. Ten nejprve (ještě před vlastním jednáním soudu) vzal návrh zpět. Poté (po 13 dnech) oznámil zánik zastoupení v důsledku odvolání plné moci. Podle §28 odst. 2 o.s.ř. je zástupce účastníka oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník. Právní zástupce navrhovatele, JUDr. P.K., měl zmocnění na základě plné moci udělené advokátu, byl tedy oprávněn činit veškeré úkony, které mohl činit i navrhovatel a byl proto i oprávněn ke zpětvzetí návrhu. Ukončení zastupování navrhovatele bylo soudu oznámeno a stalo se tedy účinným až po zpětvzetí návrhu na zahájení řízení.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž se nejprve rozsáhle zabýval postupem řízení před okresními soudem. Dovozoval, že soud nesprávně vedl věc pod spisovou značkou "Nc" a normální jednací číslo věci přidělil až na základě stížnosti advokáta. Na základě svých úvah pak navrhovatel uvedl, že soud procesně pochybil, když zastavil řízení, neboť řízení nebylo vůbec řádně zahájeno. Pokud by bylo zahájeno, soud opomněl skutečnost, že když bral právní zástupce žalobu zpět, stalo se tak za situace, kdy žaloba byla evidována pod čj. Nc, neprobíhalo tak žádné řízení a zpětvzetí návrhu tedy nemohlo mít příslušné právní účinky. Navrhovatel dále uvedl, že postupem soudu bylo porušeno jeho základní právo dané mu čl. 90 Ústavy a čl. 4, odst. 1 a čl. 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
III. ÚS 328/98
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření ze dne 1. 10. 1998 argumentoval shodně s odůvodněním svého usnesení.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud,
pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že článek 90 Ústavy ČR spolu s čl. 36 Listiny určují tzv. právo na spravedlivý proces. Toto právo navrhovatele nebylo postupem soudů porušeno. Nikdo navrhovateli nebránil, aby se návrhem obrátil na nezávislý soud. Řízení před soudem bylo zahájeno podáním návrhu (§82 odst. 1 o.s.ř.). Není přitom rozhodující, jaká spisová značka je návrhu soudem přidělena, neboť v tomto případě jde jen o formálně technickou záležitost. Účastník řízení si může pro řízení sjednat právní zastoupení. Podle §28 odst. 2 o.s.ř. je zástupce účastníka oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník. V daném případě právní zástupce navrhovatele, JUDr. P.K., měl zmocnění na základě řádné plné moci udělené advokátu, byl proto oprávněn činit veškeré úkony, které mohl činit navrhovatel sám a byl proto i oprávněn ke zpětvzetí návrhu. Zpětvzetí návrhu advokátem proto nutně muselo mít stejné právní následky, jako by návrh vzal zpět navrhovatel sám. Není přitom relevantní, v jakém stadiu řízení se tak stalo.
Tak plyne ze zásady dispoziční, která, jako vůdčí zásada, ovládá civilní proces. Soudu proto nezbylo, než řízení zastavit. Jestliže navrhovatel namítá, že advokát vzal návrh zpět o vlastní vůli, i kdyby tomu tak bylo, nelze následky postupu advokáta přičítat k tíži soudu. Není úkolem soudu (a přesahovalo by to jeho pravomoc); aby ověřoval, zda právní zástupci účastníků jednají ve všech úkonech v souladu s vůlí účastníků.
Pokud jde o namítané porušení čl. 4 odst. 1 Listiny, Ústavní soud neshledal ani tu žádné porušení. Soudy postupovaly v souladu s o.s.ř., když řízení zastavily. Navrhovateli nebyla v řízení uložena žádná povinnost, která by nebyla stanovena zákonem.
III. ÚS 328/98
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu