ECLI:CZ:US:1998:3.US.347.97.1
sp. zn. III. ÚS 347/97
Usnesení
III. ÚS 347/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Předseda III. senátu Ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Č., vedené před Ústavním soudem pod shora vyznačenou spisovou značkou, rozhodl (§61 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) takto:
Advokátovi JUDr. M.Š., se ukládá pořádková pokuta ve výši 15 000,- Kč (slovy patnácttisíc korun českých), splatná ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení na účet Ústavního soudu, vedený u České národní banky, pobočka Brno.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou jménem Č., a vypracovanou jako zástupcem stěžovatele JUDr. M.Š., advokátem, domáhal se stěžovatel zrušení rozhodnutí obecného soudu (Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího) a tvrdil, že tento soud, jestliže řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, porušil nejen procesní předpisy, ale i stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu; podle tvrzení ústavní stížnosti stalo se tak proto, že výzvu k zaplacení soudního poplatku, přes řádně vykázanou plnou moc pověřeného zástupce, zaslal obecný soud toliko přímo stěžovateli, ačkoli ten "složil právnímu zástupci zálohově i částku určenou pro soudní výlohy"; v důsledku toho spoléhaje na dohodu se svým právním
III. ÚS 347/97
zástupcem - ponechal stěžovatel výzvu obecného soudu bez povšimnutí a soudem stanovený poplatek neuhradil; s odkazem na již zmíněnou dohodu a s tvrzením, že vadným postupem obecného soudu mu bylo odepřeno ústavně zaručené právo žalobce na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhal se zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
Ústavní stížnost stěžovatele byla usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1998 odmítnuta, když bylo zjištěno, že tvrzení stěžovatele, stran doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, je nepravdivé; nadto nástupce stěžovatele k ústavní stížnosti předložil formálně vadnou plnou moc (č. 1. 5) a po výzvě Ústavního soudu k odstranění této vady (č. 1. 6) předložil sice další "řádnou" plnou moc, tentokrát však bez svého podpisu.
Při poskytování právních služeb (§1 odst. 1, 2 zák. o advokacii č. 85/19956 Sb.) je advokát mimo jiné povinen jednat čestně a svědomitě (§16 odst. 2 cit. zák.) a dále je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky (§17 al. 3 cit. zák.); v řízení před Ústavním soudem tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení způsobem příkladmo v zákoně uvedeným, uloží předseda senátu, ve věcech jinak senátu příslušných, pořádkovou pokutu do výše 100 000,- Kč (§61 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
Z takto zákonem stanovených povinností advokáta nejen ex lege, ale také lege artis nutno vyvodit, že při chránění a posuzování práv a oprávněných zájmů klienta (§16 odst. 1 cit. zák.) je v rozporu s požadavkem čestnosti, svědomitosti a pravidly profesionální etiky, jestliže advokát předkládá jménem klienta podání s očividně nepravdivými údaji (viz odůvodnění usnesení, jímž ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta) a nadto na jejich základě vznáší vůči postupu obecného soudu vyhraněné formulované výtky; jakkoli se ústavní stížnost ve svých počátcích jevila důvodná, bylo zapotřebí řady administrativních úkonů, než byl objasněn skutečný stav věci a mohlo být zjištěno, že - oproti tvrzení v ústavní stížnosti - byla výzva k úhradě soudního poplatku doručena též zástupci stěžovatele.
Obdobně o svědomitosti zástupce stěžovatele nesvědčí skutečnost, že nejen Ústavnímu soudu předložil formálně vadnou plnou moc, ale ani po výzvě Ústavního soudu tuto formální vadu náležitým způsobem neodstranil.
III. ÚS 347/97
Tyto skutečnosti jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, vedou k závěru, že jak nepravdivými údaji v ústavní stížnosti, tak svou netečností k výzvě Ústavního soudu advokát JUD. M.Š. jednak hrubě ztížil postup řízení ve věci ústavní stížnosti svého klienta Č., jednak s ohledem na nepravdivost údajů v odůvodnění jím podané ústavní stížnosti jednal vůči Ústavnímu soudu zřetelně nekorektně a tedy v tomto smyslu hrubě urážlivě.
Bylo proto rozhodnuto o pořádkovém opatření tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, když výše uložení pokuty byla stanovena úměrně k vytýkaným pochybením.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 3. dubna 1998
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu Ústavního soudu