ECLI:CZ:US:1998:3.US.462.97
sp. zn. III. ÚS 462/97
Usnesení
III. ÚS 462/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele obce J., zastoupené advokátem JUDr. J.H., proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 22.9.1997, čj. 45 Ca 130/97-14, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 4. 12. 1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 12. 1997. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1997, čj. 45 Ca 130/97-14.
Ze spisu Krajského soudu v Praze, sp.zn. 45 Ca 130/97, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 2. 6. 1997 vydal Okresní úřad, referát pozemkový úřad rozhodnutí, čj. PÚ 161/74/1992/Cap-72/97, v němž rozhodl podle §4 odst. 2 písmeno c) zákona č. 229/1991 Sb., že M.P., K.M. a MUDr. V.M. jsou každý vlastníkem 1/3 v rozhodnutí uvedených nemovitostí v k.ú. J. Nemovitosti byly dosud v držení obce J., která je povinnou osobou k vydání věci.
III. ÚS 462/97
Proti tomuto rozhodnutí podala obec J. opravný prostředek ke Krajskému soudu v Praze, ve kterém žádala vydání rozsudku, jímž by bylo uvedené rozhodnutí zrušeno.
Krajský soud dne 22. 9. 1997 usnesením řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle §2 odst. 1 písm. a), §4 písm. a) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je navrhovatel povinen současně s podáním návrhu zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení. Protože navrhovatel při podání návrhu tuto poplatkovou povinnost nesplnil, soud jej dne 24. 8. 1997 k zaplacení poplatku vyzval. Současně jej upozornil, že nebude-li poplatek ve výši 1000,- Kč do 14 dnů od doručení výzvy zaplacen, soud řízení zastaví. Navrhovatel poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, Krajský soud v Praze proto podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. řízení zastavil, a to usnesením, č.j. 45 Ca 130/97-14, ze dne 22. 9. 1997. Soud zároveň uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva. Podle navrhovatele došlo k porušení jeho základních práv především tím, že mu nebyla výzva soudu k zaplacení soudního poplatku vůbec doručena. Na zásilce sice byl otisk razítka právního zástupce navrhovatele, avšak k faktickému doručení nedošlo. V sídle z právního zástupce navrhovatele má totiž kancelář dalších pět advokátů, kteří si vzájemně vypomáhají a stejně dochází ke vzájemné výpomoci sekretářek. Výzvu proto přijala sekretářka jiného advokáta, která ji však právnímu zástupci navrhovatele nepředala, takže se o ní dozvěděl až doručením napadeného usnesení o zastavení řízení. Postupem soudu tedy bylo, podle navrhovatele, porušeno jeho právo dané čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Navrhovatel dále namítal, že proti rozhodnutí o zastavení řízení musí být přípustné odvolání, neboť otázka soudních poplatků není přímo řešena v části páté občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), takže je třeba na ni použít přiměřeně
III. ÚS 462/97
ustanovení prvé a třetí části citovaného zákona. V tomto případě je ve smyslu ust. 201 odvolání přípustné a rozhoduje o něm Vrchní soud. Postupem krajského soudu proto mělo být porušeno právo navrhovatele dané mu čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 1998 uvedl, že trvá na svém závěru z napadeného usnesení. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla navrhovateli řádně doručena. Usnesením o zastavení řízení rozhodl krajský soud o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Podle §250s odst. 1 o.s.ř. nejsou proti rozhodnutím soudu o opravných prostředcích proti nepravomocným rozhodnutím správních orgánů přípustné opravné prostředky, s výjimkou věcí důchodového zabezpečení a důchodového pojištění, a to bez ohledu, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, či nikoliv. V řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí správních orgánů nelze podle §246c o.s.ř. použít ani část čtvrtou o.s.ř., která v §201 a násl. odvolání upravuje. Poučení o opravném prostředku, uvedené v napadeném usnesení, je podle krajského soudu v souladu se zákonem.
K jednotlivým namítaným porušením základních práv Ústavní soud konstatoval, že skutečnost, že v důsledku špatné organizace práce v advokátní kanceláři právního zástupce navrhovatele se příslušný advokát dověděl o výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku až po uplynutí soudem stanovené lhůty a poplatek tudíž včas nezaplatil, nemůže být považována za porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní stížnosti vyplývá, že příslušnou výzvu přijala oprávněná pracovnice a přijetí řádně potvrdila příslušným otiskem razítka. Skutečnost, že advokát nebyl s obsahem takto řádně přijaté písemnosti seznámen, nelze přičítat v žádném případě k tíži soudu.
Pokud jde o poučení, provedené v usnesení krajského soudu o zastavení řízení, podle názoru Ústavního soudu odpovídá zákonu. Správní soudnictví je řízením jednoinstančním, ve kterém je podání opravných prostředků, s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, vyloučeno (§250j odst. 4, §250s o.s.ř.). Není přitom určující, zda rozhodnutí vydané soudem v řízení podle části páté o.s.ř. je rozhodnutím ve věci samé či rozhodnutím jiným. Vždy se totiž jedná o řízení
III. ÚS 462/97
ve správním soudnictví. Je tedy zřejmé, že postupem krajského soudu v Praze nebylo zasaženo do ústavních práv navrhovatele.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmena c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 1998
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu