ECLI:CZ:US:1998:3.US.58.98
sp. zn. III. ÚS 58/98
Usnesení
III. ÚS 58/98-32
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů A) J.Č., B) M.Š., C) M.Ř., D) E.Ř., dědičky zemřelé M.S., E) J.H., dědice zemřelé M.S. a F) H.P., dědičky zemřelé M.S., zastoupených advokátem JUDr. K.K., o návrhu ze dne 7. února 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. února 1998, se navrhovatelé domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 1997, č.j. 3 Cdon 676/96-127, předcházejícího rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 1995, č.j. 9 Co 200/93-80, a současně navrhli, aby Ústavní soud odložil jejich vykonatelnost. Uvedli, že rozhodnutím Nejvyššího soudu, jímž bylo zamítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, se cítí dotčeni na svých právech, zaručených v čl. 36, 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když jim nebylo zajištěno právo na to, aby jejich záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Podle jejich názoru jak krajský tak dovolací soud opomenul spolehlivě zjistit skutkový stav věci, přistoupil na formální posouzení provedených důkazů zejména tím, že bez dalšího připustil existenci pravomocného odsouzení původních vlastníků, ačkoliv tato základní skutečnost byla od počátku žalobci zpochybňována a ačkoliv existence či neexistence takového odsouzení byla rozhodující pro zjištění, zda k přechodu majetku na stát došlo oprávněně nebo zda odejmutí majetku vlastníkům bylo pouze důsledkem politické perzekuce nebo postupu, porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
III. ÚS 58/98-33
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 Co 200/93-80 a Nejvyššího soudu č. j 3 Cdon 676/96-127, ze dne 13. listopadu 1997, bylo zjištěno, že v odvolacím řízení byl výrok o zamítnutí žaloby a nákladech řízení v napadené části potvrzen a připuštěno proti rozsudku dovolání s poukazem na §238 odst. 2 písm. a) obč. soudního řádu (ve znění před novelou, provedenou s účinností od 1. ledna 1996 zákonem č. 238/1995 Sb.), tj. z důvodu po právní stránce zásadního významu předmětného rozhodnutí. Ten krajský soud spatřoval v otázce výkladu §6 odst. 2 a §2 odst. 1 písm. c) zák. č. 87/1991 Sb. ve vztahu k §135 odst. 1 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud v tomto rozsahu rozsudek odvolacího soudu přezkoumal z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, obsahově konkretizovaného dovolacími námitkami žalobců, shledal rozsudek správným a dovolání žalobců zamítl.
Z výše uvedeného Ústavní soud nezjistil, že by se Nejvyšší soud v řízení o dovolání a svým rozhodnutím dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a to jak při aplikaci §239 odst. 1, tak při výkladu ustanovení §135 odst. 1 občanského soudního řádu, upravujícího vázanost soudu rozhodnutím jiného orgánu. Proto byl návrh, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 3 Cdon 676/97-127, jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Pokud jde o stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 1995, č. j. 9 Co 200/93-80, ta byla odmítnuta v souladu s §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, když byla podána po lhůtě tímto zákonem stanovené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 14. dubna 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj