ECLI:CZ:US:1998:3.US.78.98
sp. zn. III. ÚS 78/98
Usnesení
III. ÚS 78/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky I.U., zastoupené advokátkou JUDr. D.L., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 17. 2. 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Ve stížnosti brojila proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 1997, čj. 10 Ca 394/97-14, a rozhodnutí FŘ ze dne 22. 9. 1997, sp. zn. 3859/140/1996, neboť jimi měla být porušena její základní práva.
Ústavní soud si k posouzení návrhu vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 394/97 a spis FŘ, sp. zn. 3854/140/1996. Takto zjistil, že dne 7. 6. 1994 vydražil manžel navrhovatelky J.U. nemovitost - dům se zastavěnou plochou parc. č. 1103 v k.ú. Č. (dále jen "předmětné nemovitosti"). Dne 11. 4. 1995 rozhodl Okresní soud v Českém Krumlově o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů
III. ÚS 78/98
U. za trvání manželství. Dne 26. 6. 1995 se manželé U. dohodli na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, předmětem vypořádání však nebyly předmětné nemovitosti. Manželé U. později prodali předmětné nemovitosti společnosti C. Dne 26. 9. 1995 podala navrhovatelka (po výzvě správce daně) přiznání k dani z převodu nemovitostí. F.ú. jí následně vyměřil dali z převodu nemovitosti ve výši 5% z 1/2 zjištěné ceny prodané nemovitosti (cca 221 858,-Kč). Příslušný platební výměr byl navrhovatelce doručen dne 17. 10. 1995. Proti tomuto výměru podala navrhovatelka dne 30. 11. 1995 odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno po zákonem stanovené 30-ti denní lhůtě, F.ú. dne 1. 12. 1995, pod čj. maj 18/1142/95, odvolání zamítl.
Dne 10. 4 1996 byl na F.ú. sepsán s navrhovatelkou (za přítomnosti jejího manžela a právní zástupkyně) protokol o ústním jednání, čj. MAJ 10/76/96/GR, do kterého navrhovatelka podala žádost o obnovu řízení ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí ve smyslu §54 odst. 1 písmeno a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Dne 27. 5. 1996 F.ú. svým rozhodnutím, čj. maj 18/651/96/GR, obnovu řízení zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení. Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatelka dne 24. 6. 1996 odvolala. O odvolání rozhodlo FŘ dne 22. 9. 1997, pod čj. 3859/140/1996, tak, že odvolání zamítlo. V odůvodnění uvedl, že podmínky pro obnovu řízení nebyly naplněny, neboť jen vinou navrhovatelky samé nebyly skutečnosti uváděné navrhovatelkou v žádosti o obnovu řízení uplatněny v průběhu řízení a nejedná se tudíž o skutečnosti nové, které vyšly dodatečně najevo, až po nabytí právní moci rozhodnutí o stanovení daně, jak to požaduje ust. §54 odst. 1 písmeno a) citovaného zákona.
Dne 21. 10. 1997 podala navrhovatelka u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu na přezkoumání výše uvedeného zamítavého rozhodnutí FŘ. Krajský soud svým usnesením ze dne 1. 12. 1997, čj. 10 Ca 394/97-14, řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zamítnutími návrhu na obnovu řízení vyjádřilo finanční ředitelství svůj procesní postoj k důvodům, uplatněným ve věci navrhovatelkou a nepřipustil, aby věc byla znovu projednána. V důsledku toho zůstalo původní rozhodnutí správce daně v platnosti.
III. ÚS 78/98
Navrhovatelka byla zamítnutím návrhu na obnovu řízení dotčena toliko ve svých procesních právech. Rozhodnutí, která se dotýkají jen procesních práv a povinností daňových subjektů, jsou rozhodnutími procesními, která jsou z přezkumu soudem vyloučena ustanoveními §248 odst. 2 písmeno e) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Proto soud řízení zastavil, aniž se žalobou věcně zabýval.
Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích podala navrhovatelka včas ústavní stížnost, v níž namítala, že zmíněnými rozhodnutími F.ú., FŘ a Krajského soudu v Českých Budějovicích byla porušena její základní práva daná čl. 4 odst. 1 a 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatelka ve stížnosti namítá, že nebyla subjektem daňového řízení a tudíž jí nemohla být vyměřena příslušná daň. Předmětné nemovitosti totiž sloužily výhradně k podnikání (výkonu povolání) manžela navrhovatelky (který podnikal pod obchodním jménem U.), nemohly být tudíž podle §143 občanského zákoníku předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tuto skutečnost respektoval i Katastrální úřad v Č., který zapsal do evidence nemovitostí jako výlučného vydražitele a vlastníka manžela navrhovatelky. Kdyby tomu bylo jinak a předmětné nemovitosti by byly v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů U., byla by neplatná smlouva o převodu nemovitostí na společnost C., která je předmětem zpoplatnění, neboť navrhovatelka k převodu souhlas nedala. Navrhovatelka dále uvádí, že je její chybou, že proti daňovému výměru nepodala včas odvolání, avšak byla přesvědčena, že pokud není subjektem daňového řízení, není její povinností proti výměru podávat odvolání, neboť se domnívala, že se jedná o nedorozumění. Navrhla proto, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 1997, čj. 10 Ca 394/97-14 a rozhodnutí FŘ ze dne 22. 9. 1997, sp. zn. 3859/140/1996.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne 16. 3. 1998
uvedl, že soud v daném případě vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, je rozhodnutím procesní povahy, které je ust. §248 odst. 2 písmeno e) o.s.ř. z přezkumné činnosti soudů vyloučeno. Skutečnosti, o které navrhovatelka opírala návrh na obnovu řízení, nebyly novými skutečnostmi, dodatečně najevo vyšlými, které nemohly být bez zavinění
III. ÚS 78/98
navrhovatelky uplatněny již dříve v řízení a mohly by mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Jednalo se o skutečnosti, které byly navrhovatelce známy v průběhu řízení a které ona v důsledku opožděného podání odvolání v průběhu daňového řízení neuplatnila.
FŘ ve svém vyjádření ze dne 25. 3. 1998 poukázal na to, že navrhovatelka ve
svém návrhu na obnovu řízení uplatňovala, že po právní moci rozhodnutí o vyměření daně z převodu nemovitostí vyšly najevo nové skutečnosti, které odůvodňovaly nové rozhodnutí ve věci. Důvody, pro které navrhovatelka žádala obnovu řízení, však mohla uplatnit již v odvolacím řízení, neboť jí byly od počátku známy a pouze svojí vinou je neuplatnila včas. Pokud jde o námitku navrhovatelky, že nesplňovala podmínky §6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť nebyla způsobilým účastníkem, uvedlo FŘ, že správce daně vycházel z listinných důkazů, z nichž jasně vyplývá, že předmětnou nemovitost odprodali pan J.U. (fyzická osoba, nikoliv podnikatel U.) a paní I.U. Smlouva byla podepsána oběma manžely. Ze skutečnosti, že navrhovatelka několikrát požádala správce daně o posečkání platby daně, vyplývá, že nijak nezpochybňovala svou legitimaci v daňovém řízení. Pokud se navrhovatelka domnívala, že rozhodnutí správce daně nebylo správné, mohla v zákonem stanovené lhůtě podat řádný opravný prostředek to však neučinila. Ústavní stížností se podle finančního ředitelství nelze domáhat nápravy rozhodnutí prvostupňového.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Podstata navrhovatelčiny ústavní stížnosti je v polemice s právními závěry obecného soudu a finančního ředitelství, a to ve stejném smyslu i rozsahu, jak to učinila již v odvolání proti rozhodnutí finančního ředitelství. Krajský soud, dle
přesvědčení Ústavního soudu, postupoval ve shodě s příslušnými ustanoveními o.s.ř.
III. Ú S 78/98
Ústavní soud však vážil i to, zda v navrhovatelčině věci postupem soudu nedošlo k porušení dalších ústavních principu. Pochybení však ani tu neshledal.
K namítanému porušení čl. 4 odst. 1 a odst. 3 Listiny napadenými rozhodnutími nedošlo. Jak krajský soud, tak finanční ředitelství postupovaly v souladu s platnými zákony. Navrhovatelka ústavní stížností brojí proti tomu, že jí nebyla povolena obnova řízení a domnívá se, že tím byla porušena její základní práva. Ústavní soud se však v tomto případě musel přiklonit k závěru učiněnému v napadených rozhodnutích, (totiž, že pro povolení obnovy řízení, jako mimořádného opravného prostředku, nebyly dány důvody, stanovené v ust. §54 odst. I písmeno a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Okolnost, že k určitým skutečnostem nebylo v daňovém řízení přihlédnuto, byla vyvolána opomenutím navrhovatelky - pozdním podáním odvolání. Tyto skutečnosti nevyšly dodatečně najevo, ale byly známy již v průběhu řízení před finančním úřadem a navrhovatelce nic nebránilo, aby je v řízení uplatnila alespoň v odvolání. Jestliže tak neučinila, respekt. učinila po zákonem stanovené lhůtě, není Ústavní soud oprávněn toto její procesní pochybení napravovat. Argument navrhovatelky, který uvádí v ústavní stížnosti, že "byla přesvědčena, že není její povinností proti daňovému výměru podávat odvolání..." není v daných souvislostech relevantní.
K namítanému porušení čl. 11 odst. 5 Listiny, podle kterého daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, Ústavní soud konstatoval, že předmětem ústavní stížnosti nebylo rozhodování finančního úřadu a krajského soudu o tom zda daň byla navrhovatelce vyměřena na základě zákona, ale právě a jenom povolení obnovy řízení. Rozhodnutím v této věci, za dané situace, proto nemohlo být uvedené základní právo porušeno.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr.Vladimír JURKA
V Brně dne 14. dubna 1998 soudce Ústavního soudu