ECLI:CZ:US:1998:4.US.132.97
sp. zn. IV. ÚS 132/97
Usnesení
IV. ÚS 132/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti A.R., zastoupeného advokátkou Mgr. A.Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 1997, čj. 12 Co 6/97-75, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem shora označeného. Tímto usnesením, jak ústavní soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 14 C 250/95 (který byl s ohledem na dovolací řízení Ústavnímu soudu předložen 7. 9. 1998), bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně .- Okresního soudu v Mostě - čj. 14 C 250/95-60, ze dne 31. 10. 1996, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 14 C 2215/91, jehož předmětem byl stěžovatelův návrh na určení, že výpověď z pracovního poměru daná mu tehdejším zaměstnavatelem dne 20. 6. 1991 a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12. 8. 1991, jsou neplatné. Důvodem zamítavého rozhodnutí obecných soudů o návrhu stěžovatele na obnovu uvedeného řízení bylo to, že stěžovatel neprokázal existenci důkazů, které bez své viny nemohl předložit v původním řízení a které by pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 14 C 250/95, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel, jak plyne z důvodů uvedených v jeho ústavní stížnosti, dovozuje porušení svých ústavně zaručených práv ze skutečnosti, která plyne ze spisu, totiž že Krajský soud v Ústí nad Labem, když rozhodoval ústavní stížností napadeným rozhodnutím o odvolání stěžovatele proti usnesení soudu I. stupně, jímž byl návrh stěžovatele na obnovu řízení
2 IV. ÚS 132/97
zamítnut, nenařídil odvolací jednání a jak stěžovatel tvrdí, nedal mu tak možnost vyjádřit se k tvrzením, která učinil ve svém návrhu na obnovu řízení, kterými prokazoval důvody obnovy řízení. K těmto svým tvrzením a navrženým důkazům se však stěžovatel měl možnost vyjádřit při jednání před soudem I. stupně, který sice před vydáním svého v pořadí prvého rozhodnutí ve věci obnovy řízení jednání nenařídil, avšak právě z tohoto důvodu bylo toto rozhodnutí ze dne 22. 2. 1990 odvolacím soudem zrušeno. Další usnesení soudu 1. stupně bylo pak již vydáno po řádně provedeném jednání, konaném dne 3l. 10. 1996. Krajský soud v Ústí nad Labem, který se věcí následně z podnětu odvolání podaného stěžovatelem proti uvedenému usnesení soudu I. stupně zabýval, ústní jednání nenařídil, když využil možnosti dané pro odvolací řízení ustanovením §214 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které umožňuje rozhodovat odvolacímu soudu bez jednání, směřuje-li odvolání proti usnesení, jak tomu také v daném případě bylo. V tomto postupu, který se opírá o zákonný podklad, nespatřuje Ústavní soud porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy jde o řízení o povolení obnovy řízení, jemuž předcházelo původní řízení, v němž byla před soudy obou stupňů prováděna veřejná jednání, a i v tomto řízení týkajícím se obnovy řízení měl stěžovatel, jak již shora uvedeno, možnost vyjádřit se ke svým tvrzením v průběhu řízení před soudem I. stupně. Porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele vyplývajícího z ustanovení uvedeného článku Listiny základních práv a svobod tak nebylo shledáno, a proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu