ECLI:CZ:US:1998:4.US.153.98
sp. zn. IV. ÚS 153/98
Usnesení
IV. ÚS 153/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 16. června 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) F.S., 2) M.S., obou zastoupených JUDr. V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1997, čj. 19 Co 376/95-110, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 4. 1995, čj. 4 C 85/91-65, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 19. 9. 1997, čj. 4 C 85/91-99, stěžovatelé uvádějí, že obecné soudy měly před vydáním rozhodnutí nejdříve posoudit předběžnou otázku, zda jejich pohledávka vůči navrhovatelům existuje, a zda tedy mohlo dojít k započtení či nikoli, to však teprve na základě provedeného dokazování. K takovému dokazování však v řízení před obecnými soudy nedošlo, neboť okresní soud zaujal stanovisko, že v projednávané věci jde o odlišný druh pohledávek účastníků vzniklých
2 IV. ÚS 153/98
z různých titulů a že navíc k námitce započtení došlo teprve po splatnosti tvrzené pohledávky stěžovatelů, zatímco krajský soud se spokojil s konstatováním, že stěžovatelům se nepodařilo prokázat nejen pohledávku samu, ale ani včasnost reklamace vad. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo tedy porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů, zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto stěžovatelé navrhují, aby jejich ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Z obsahu spisu 4 C 85/91 Okresního soudu ve Vyškově Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozhodnutím tohoto soudu bylo stěžovatelům uloženo zaplatit navrhovatelům MUDr. P. a M.K. částku Kč 40 000,-- s příslušenstvím, jakož i nahradit náklady řízení. Okresní soud nevzal za prokázáno, že by navrhovatelé přijali od stěžovatelů, jak tito tvrdili, nedoplatek kupní ceny ve výši Kč 40 000,--, neboť podle jeho názoru se stěžovatelé v tomto směru ocitli v důkazní nouzi. Okresní soud se dále zabýval tvrzenou pohledávkou stěžovatelů ve vztahu k navrhovatelům ve výši Kč 42 132,50 a dospěl k závěru, že důvod k započtení v daném případě není dán. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Brně již uvedeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze ve výroku, týkajícím se příslušenství pohledávky, jakož i ve výroku o nákladech řízení. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že k doplatku kupní ceny, tj. částky Kč 40 000,--, ze strany stěžovatelů nedošlo a že stěžovatelům se nepodařilo prokázat ani existenci jejich pohledávky, případně včasnost reklamace konkrétních vad prodávané nemovitosti. Z uvedeného spisu je dále patrno, že usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 3. 1992, čj. 4 C 85/91-26, byl vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kčs 42 132,50, zahrnující částky Kč 32 975,90 z titulu slevy kupní ceny, Kč 1 337,60 z důvodu nedostatku vlastnictví prodávaného pozemku, Kč 7 819,-- z titulu početní chyby znalce, vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 1992, čj. 19 Co 612/92-38, bylo odvolání stěžovatelů proti posléze uvedenému usnesení odmítnuto. Okresní soud ve Vyškově vydal konečně dne 31. 1. 1995 usnesení pod čj. 6 C 147/93-5, jímž, pokud jde o vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kč 42 132,50, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Šumperku. Vzájemný návrh stěžovatelů je nyní projednáván u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 118/95.
Za tohoto stavu věci jeví se tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, neboť směřuje proti důvodům napadeného rozhodnutí, postrádajícím jakoukoli právní relevanci.
3 IV. ÚS 153/98
Obecné soudy vyhověly totiž žalobě na zaplacení částky Kč 40 000,-- v podstatě z toho důvodu, že stěžovatelé neprokázali zaplacení této částky představující nedoplatek kupní ceny. Pokud jde o vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kč 42 132,50, byl vzájemný návrh stěžovatelů, jak již bylo konstatováno, vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a tento návrh nyní projednává Okresní soud v Šumperku, takže obecné soudy se jím ani nemohly relevantně zabývat.
Za situace, kdy o vzájemném návrhu stěžovatelů nebylo dosud rozhodnuto, lze tedy mít stěží za to, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. června 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu