ECLI:CZ:US:1998:4.US.186.98
sp. zn. IV. ÚS 186/98
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 17. června 1998 v senátě ve věci ústavní stížnosti M. B., zastoupené JUDr. D. Z., advokátkou AK, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. 20 Co 75/98-31, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) ing. M. B., 2) Š. B., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. 20 Co
75/98-31, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
usnesení Krajského soudu v Brně, odmítajícímu jako opožděné její
odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 3.
1997, čj. 64 E 3134/96-6, stěžovatelka v podstatě uvádí, že jím
bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to
zejména z toho důvodu, že nebyla vyrozuměna o výslechu poštovní
doručovatelky, rozhodném pro závěr krajského soudu o tom, kdy jí
napadené usnesení Městského soudu v Brně bylo ve smyslu
ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. doručeno. Z uvedených důvodů
domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 2. 6. 1998
poukázal na písemné odůvodnění svého rozhodnutí.
Vedlejší účastníci ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 1998
poukázali na neutěšenost rodinných poměrů, souvisejících se
skutečností, že stěžovatelka, která již v minulosti odmítala
převzít písemné zásilky, doposud užívá jejich byt. Podle jejich
názoru ústavní stížností se stěžovatelka snaží zneužít právního
řádu tohoto státu, stejně jako zneužít Ústavního soudu ČR
k porušení jejich ústavně zaručených práv. Z uvedených důvodů
navrhují proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Z obsahu spisu 64 E 3134/96 Městského soudu v Brně Ústavní
soud zjistil, že již citovaným usnesením Městského soudu v Brně
byl nařízen výkon, ve výroku tohoto usnesení blíže označených
rozhodnutí, vyklizením bytu stěžovatelky v B., a jejím
přestěhováním do, ve výroku tohoto usnesení rovněž blíže
konstatovaného, náhradního ubytování. Uvedené usnesení Městského
soudu v Brně bylo stěžovatelce doručováno do vlastních rukou,
protože však stěžovatelka nebyla v době doručování zastižena,
byla doručenka vrácena Městskému soudu v Brně s údajem, že výzva
k vyzvednutí zásilky byla učiněna dne 17. 4. 1997 a že písemnost
byla uložena dne 18. 4. 1997. Vzhledem k odvolání stěžovatelky
proti tomuto rozhodnutí, v němž poukazovala na to, že o uložení
na poště nebyla vůbec vyrozuměna, provedl Městský soud v Brně,
a to po předchozí telefonické domluvě, výslech svědkyně J. C.,
která v rozhodné době písemnost doručovala, a to o okolnostech
týkajících se způsobu jejího doručování. Ze spisu je patrno, že
žádný z účastníků nebyl o provádění tohoto důkazního prostředku,
tedy výslechu svědka podle ustanovení §126 o. s. ř., uvědomen.
Jakkoli tento důkazní prostředek nesměřoval k věci samé, ale
k posouzení ryze procesní otázky, totiž otázky, zda stěžovatelce
bylo napadené usnesení řádně doručeno, platí i zde ustanovení
části třetí hlavy druhé občanského soudního řádu týkající se
dokazování, tedy i ustanovení §122 odst. 2 o. s. ř., podle
kterého účastníci mají právo být přítomni u dokazování
prováděného dožádaným soudem, ustanovení §123 o. s. ř.,
zakotvující právo účastníků vyjadřovat se ke všem prováděným
důkazům, a přirozeně i obecná ustanovení občanského soudního
řádu, zejména ustanovení §1, kladoucí důraz na zajištění
spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků.
V projednávané věci jsou všechna tato ustanovení aktuální tím
spíše, že právě výpověď svědkyně J. C. vedla Krajský soud v Brně
k odmítnutí odvolání, a tím i k eliminování možností stěžovatelky
jednat ve věci i před odvolacím soudem. Vyšel-li tedy Krajský
soud v Brně ve svých závěrech z výpovědi svědkyně J. C., učinil
tak za situace, v níž bylo třeba respektovat všechny zákonné
nároky kladené na dokazování. Pokud tedy stěžovatelka o výslechu
uvedené svědkyně nebyla uvědoměna a neměla možnost vyjádřit se
k prováděnému důkazu, byla jí tím, jak Ústavní soud konstatoval
v obdobném případě ve svém nálezu ze dne 7. 10. 1996 ve věci sp.
zn. IV. ÚS 198/96, odňata možnost jednat před soudem [§237 odst.
1 písm. f) o. s. ř.], i když tento důkaz se netýkal hmotně
právního, ale procesního, nicméně z hlediska oprávněných zájmů
stěžovatelky významného, momentu. Protože tedy v řízení před
obecnými soudy došlo k porušení stěžovatelčina práva na soudní
ochranu, jak je zakotveno v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1, článku 38
odst. 2 Listiny, Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení
§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle
ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 17. června 1998