ECLI:CZ:US:1998:4.US.224.98
sp. zn. IV. ÚS 224/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.M., zastoupené JUDr. T.V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 1998, č.j. 16 Co 559/94-96, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 5. 1994, č.j. 8 C 1116/92-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. 5. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 1998, č.j. 16 Co 559/94-96, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 5. 1994, č. j. 8 C 1116/92-52. Napadeným rozhodnutím krajského soudu bylo pravomocně zamítnuto odvolání proti rozhodnutí okresního soudu, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit navrhovateli, tj. T., a.s., částku 1.219.608,- Kč a náklady řízení, a to z titulu leasingové smlouvy na dodávku zařízení pekárny uzavřené dne 7. 1. 1992.
Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo zúčastnit se v rovném postavení soudního řízení a vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, zaručené čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvádí, že odvolací soud, který odročil své jednání i za účelem doplnění dokazování, následně toto dokazování bezdůvodně nepřipustil. Tímto se ocitla v nerovnoprávném postavení oproti navrhovateli. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je podle názoru stěžovatelky také v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava"), dle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem. Navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se napadená rozhodnutí obecných soudů zrušují.
Okresní soud, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru ústavní stížnost směřuje výlučně k postupu odvolacího soudu, který dle názoru stěžovatelky neprovedl všechny jí navrhované důkazy. Má zato, že postupem okresního soudu nebyla porušena ústavní práva stěžovatelky. Na svých skutkových a právních závěrech blíže popsaných v odůvodnění rozsudku setrvává a navrhl, aby ústavní stížnost byla, v části směřující proti rozhodnutí okresního soudu, zamítnuta
Krajský soud, jako účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že jeho zjištění i právní závěry jsou zcela obsaženy v odůvodnění napadeného rozhodnutí, k nimž dále nemá již co dodat.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 8 C 1116/92 a po té, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 23. 9. 1997 Ústavní soud zjistil, že usnesením odvolacího soudu z téhož dne, bylo jednání odročeno na neurčito za účelem připojení rozhodnutí Státní zkušebny, učinění dotazu na Státní zkušebnu a poskytnutí lhůty odpůrkyni k navržení dalších důkazů. Přípisem ze dne 9. 10. 1997 právní zástupce odpůrkyně navrhl, za účelem zjištění počtu dodaných pekáren, výslech tří svědků, z nichž dva byli odběrateli pekáren a jeden realizoval prodej pekáren. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 3. 2. 1998 bylo zjištěno, že k dotazu soudu právní zástupce odpůrkyně odkázal na
již učiněné návrhy na doplnění dokazování, nicméně po přečtení písemných důkazů obě strany shodně uvedly, že nemají dalších návrhů na provedení dokazování.
K namítanému porušení ústavně zaručených práv a svobod, Ústavní soud poukazuje na svoji judikaturu (viz. např. nález III. ÚS 61/94, uveřejněný pod č. 10 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), podle níž zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícím z článku 36 odst. 1 Listiny, je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) a k věci samé, ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (§153 odst. 1, §157 odst. 2 o.s.ř.); jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny, a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle §132 o.s.ř. (podle zásady volného hodnocení důkazů) nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§221 odst. 1 písm. c), §243b odst. 1 al. 2 o.s.ř.), ale současně též jeho protiústavnost (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 95 odst. 1 Ústavy). V daném případě však ústavní soud neshledal, že by soudy jednaly v rozporu s výše uvedenými ústavními principy.
Pokud jde o namítané porušení zásady rovnosti účastníků před soudem, zakotvené v čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy, tato zásada je provedena v §18 občanského soudního řádu, a dále se v podmínkách občanského soudního řízení promítá např. v ustanoveních §24, §44, §115, §123 a §158 o.s.ř. Na základě zjištěných skutečností má Ústavní soud zato, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení uvedené zásady. Ústavní stížnost se za této situace jeví být spíše nepochopením role Ústavního soudu ve vztahu k soudům obecným.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu