ECLI:CZ:US:1998:4.US.236.98
sp. zn. IV. ÚS 236/98
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti V.Z., zastoupeného JUDr. J.Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 1998, sp. zn. 8 Co 293/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým včasným návrhem domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť je přesvědčen, že došlo k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadeným rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 11. 1997, č.j. 9 C 478/96-83, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele, jimž se domáhal určení vlastnictví k nemovitostem po svém zemřelém otci.
Obecné soudy vyšly ze zjištění, že na základě rozhodnutí o přídělu drobného živnostenského podniku ze dne 14. 7. 1949, byla do vlastnictví J.Z., právního předchůdce stěžovatele, přidělena podle stavu ke dni 31. 12. 1946 přídělová podstata podniku "F.R. ". Dle rozhodnutí o přídělu podstatu podniku tvořila majetková podstata, tj. aktiva a pasiva uvedená v přihlášce a dostatečně při úředním šetření zjištěná a upravená, dále pak domek čp. 75 v B., se stavební parcelou č. 199 zapsané v knihovní vložce č. 75 pozemkové knihy pro k. ú. B. Z rozhodnutí o přídělu pak nevyplynulo, že by součástí přídělu byly nemovitosti původně zapsané v knihovní vložce č. 915 pozemkové knihy, tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdce stěžovatele nabyl vlastnického práva k nemovitostem, ohledně nichž se stěžovatel domáhá určení právního vztahu ke dni úmrtí svého otce.
Obecné soudy vzaly za prokázané, že předmětné nemovitosti byly konfiskovány dle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., a že tedy otec stěžovatele J.Z. v den své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí nebyl.
Za této situace, dle právního názoru soudů, bylo na stěžovateli, aby se nápravy tohoto stavu domáhal podle speciálních restitučních předpisů. V daném případě totiž způsob přechodu nemovitostí na stát zakládal restituční titul některého z restitučních předpisů, s přihlédnutím k charakteru nemovitostí. Při existenci speciálních restitučních předpisů je pak nutné nárok uplatnit podle podmínek a způsobem příslušnými restitučními zákony stanovenými, nelze se tedy domáhat nároku prostřednictvím předpisů obecných.
Restituční předpisy jsou ve vztahu k obecným zákonným předpisům zákony speciálními, které obecný předpis derogují v tom smyslu, že naléhavý právní zájem nemůže být dán tam, kde se uplatňovaný důvod spočívající v dotčení vlastnických práv kryje s restitučními důvody vymezenými restitučními předpisy. V tomto směru krajský soud odkázal též na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 278/95, poukazující na vztah restitučních a obecných zákonných předpisů a na možnost domáhat se obecnou žalobou nápravy vzniklého stavu, ale pouze z jiných nežli v restitučním řízení uplatnitelných důvodů.
V dané věci stěžovatel svou stížnost opírá o stejný důvod, který již jako restituční uplatnil nejen v řízení správním, vedeném u P.ú. pod sp. zn. 12950/93 a přezkoumaném Krajským soudem v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Co 413/93, ale i v řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 6 C 282/92.
Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti dospěl k závěru, že podání ústavní stížnosti je neopodstatněné. Je třeba poukázat na to, že argumenty uvedené v ústavní stížnosti jsou zcela totožné s argumenty uváděnými v průběhu předcházejícího soudního řízení, k nimž obecné soudy zaujaly na základě zjištěného stavu své právní závěry. Jak Ústavní soud opakovaně judikoval, není jeho úkolem revidovat rozhodnutí obecných soudů, neboť není těmto soudům nadřízen, ale jeho úkolem je chránit ústavnost. Skutečnost, že po provedeném řízení obecné soudy nevyhověly stěžovatelům a vyslovily právní názor, se kterým se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů senát rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu