ECLI:CZ:US:1998:4.US.251.98
sp. zn. IV. ÚS 251/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného Mgr. Z.B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 1998, sp.zn. 9 To 252/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 29. 5. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 1998, sp.zn. 9 To 252/98. Uvedeným rozhodnutím byla podle §148 odst. 1 tr. řádu zamítnuta stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 1998, č.j. 7 Nt 3522/98-5, jímž bylo rozhodnuto, že u stěžovatele (obviněného) nadále trvají vazební důvody dle §67 písm. b) tr. řádu, a podle §71 odst. 2 tr. řádu byla prodloužena lhůta trvání vazby do 26. dubna 1998.
Stěžovatel je přesvědčen, že zejména předcházejícím postupem policejních orgánů, vyšetřovatele, státního zástupce a městského soudu byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody uvedená v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), neboť byl zbaven svobody za situace, kdy nebyla dodržena zákonná lhůta 24 hodin od omezení osobní svobody do odevzdání soudu. Uvedl, že stejného porušení základních práv a svobod se dopustil i krajský soud, když jeho vzetí do vazby prohlásil za zákonně provedené, i když tomu tak podle jeho názoru nebylo. Navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým bude napadené rozhodnutí, včetně všech rozhodnutí časově a věcně na ně navazujících, zrušeno. V doplnění odůvodnění ústavní stížnosti uvedl opatření, jež učinil ve vztahu ke společnosti S., a skutečnosti, jež dle jeho názoru prokazují, že důvody vazby nejsou dány. Současně požádal o přednostní projednání ústavní stížnosti, neboť je toho názoru, že vazba je vážným zásahem do občanských práv a svobod zaručených ústavou.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že zamítl stížnost stěžovatele (obviněného) proti usnesení městského soudu, když neshledal pochybení v postupu i konečném rozhodnutí tohoto soudu, a odkázal na odůvodnění rozhodnutí. Podle jeho názoru stížnost směřuje spíše proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 1997, sp. zn. 9 To 394/97, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti rozhodnutí o uvalení vazby.
Ústavní soud sdílí názor krajského soudu, že ústavní stížnost fakticky směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 1997, sp. zn. 9 To 394/97, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti rozhodnutí o uvalení vazby. V tomto směru se však zjevně jedná o návrh opožděný ve smyslu §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Pokud je napadáno rozhodnutí krajského soudu ze dne 1. 4. 1998 a je argumentováno vlastně jen tím, že k pochybení došlo již uvalení vazby, pak by přijetí takové argumentace v podstatě znamenalo přijmout obcházení lhůty pro podání ústavní stížnosti. Kromě toho považuje Ústavní soud za nutné uvést, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu §67 tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda další trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažní účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh odmítl jako návrh podaný opožděně [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj