ECLI:CZ:US:1998:4.US.264.98
sp. zn. IV. ÚS 264/98
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 1998 v senátě ve věci ústavní stížnosti P. T., zastoupeného advokátem AK, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 4. 1998, čj. 11 To 217/98-15, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Okresního státního zastupitelství v Trutnově, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 4.
1998, čj. 11 To 217/98-15, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatel uvádí, že
tímto rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva
zakotvená zejména v článku 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny základních
práv a svobod (dále jen "Listina), jakož i článku 5 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
"Úmluva"). Ačkoli totiž podle ustanovení §67 písm. b) trestního
řádu je jedním z důvodů vazby existence konkrétních skutečností,
odůvodňujících obavu, že obviněný bude působit na svědky nebo
spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností, závažných
pro trestní stíhání, neexistuje v projednávané věci jediný důkaz,
jenž by takovou obavu odůvodňoval. Z uvedených důvodů domáhá se
proto zrušení napadeného usnesení. Krajský soud v Hradci Králové
ve svém vyjádření ze dne 8. 7. 1998 v podstatě uvedl, že na
přechodnou dobu (v počátcích vyšetřování) existovala situace, kdy
zájem na objasnění trestného činu převýšil nad zájmem na osobní
svobodě stěžovatele, aniž by tento zcela konkrétní činností mařil
průběh vyšetřování. Těmito úvahami se krajský soud řídil při svém
rozhodování a vtělil je do, i když stručného, závěrečného
odstavce napadeného usnesení.
Vedlejší účastník Okresní státní zastupitelství v Trutnově
se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu spisu 1 Nt 141/98 Okresního soudu v Trutnově
Ústavní soud zjistil, že Okresní státní zastupitelství Trutnov
podalo dne 19. 3. 1998 návrh na vzetí stěžovatele do vazby
z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b) trestního řádu
s odůvodněním, že stěžovateli bylo uvedeného dne sděleno obvinění
pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle ustanovení §140 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona. Okresní soud v Trutnově
usnesením ze dne 20. 3. 1998, čj. 1 Nt 141/98-7, uvedenému návrhu
vyhověl a stěžovatele vzal do vazby z důvodů uvedených v §67
písm. a), b) trestního řádu. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl
okresní soud, že v daném případě jsou dány důvody vazby podle již
citovaných ustanovení, neboť vzhledem k vysoké trestní sazbě
existuje důvodná obava, že by stěžovatel mohl uprchnout nebo se
skrývat, a dále, že v této věci bude třeba vyslechnout řadu
dalších osob, které se podílely na výrobě bankovek nebo jejich
uvádění do oběhu, což vyvolává rovněž důvodnou obavu ze zmaření
objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání
stěžovatele. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci
Králové napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně
podle §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušil a nově rozhodl
tak, že stěžovatel se béře do vazby z důvodů uvedených
v ustanovení §67 písm. b) trestního řádu. Jak konstatoval ve
svém rozhodnutí krajský soud, není v daném případě dán vazební
důvod podle ustanovení §67 písm. a) trestního řádu, existuje
však vazební důvod podle ustanovení §67 písm. b) trestního řádu,
neboť nebyly doposud vyslechnuty všechny osoby, které se podílely
na výrobě bankovek nebo byly jejich držiteli.
Vazební důvod podle ustanovení §67 písm. b) trestního řádu,
tedy důvod pro tzv. koluzní vazbu, je obecně dán, jsou-li
v posuzovaném případě zjištěny konkrétní skutečnosti,
odůvodňující obavu, že obviněný bude mařit zjišťování skutkových
okolností, důležitých pro objasnění věci, a to postupem upraveným
trestním řádem, tedy zpravidla dokazováním. Jak konstatoval
Ústavní soud v několika svých nálezech (např. II. ÚS 138/93, I.
ÚS 62/96), o takovou konkrétní skutečnost jde nejen tehdy,
jestliže obviněný sám svým jednáním zavdá příčinu k obavě
z koluzního jednání, ale existuje-li určitá objektivní
konstelace, zahrnující nejen osobu pachatele, ale všechny znaky
skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování.
Uvažuje věc ze všech uvedených hledisek, tedy i z pohledu
stávající judikatury Ústavního soudu, dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Jestliže totiž
stěžovatel doznal, jak je konstatováno již v uvedeném návrhu
Okresního státního zastupitelství v Trutnově na vzetí do vazby,
že upravil na počítači vzhled bankovek, nechal vyrobit litografii
a uvedené bankovky vytisknout a na svou obhajobu uvedl pouze to,
že účelem jeho jednání bylo vytvořit recesní dárek, nikoli
falzifikát platidla, lze stěží mít za to, že důvody koluzní vazby
ve smyslu již citovaného ustanovení trestního řádu jsou vskutku
dány, a to pro nedostatek nejen již konstatovaných konkrétních
skutečností, ale také tzv. objektivní konstalace. Ani doznání
pachatele jistě zpravidla není způsobilé pouze samo o sobě
eliminovat důvody pro tzv. koluzní vazbu, nicméně soudy,
rozhodující o uvalení vazby podle ustanovení §67 písm. b)
trestního řádu, musí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých
důvodů převyšuje zájem na objasňování trestného činu zájem na
svobodě jednotlivce. Tak se však v projednávané věci nestalo,
neboť odůvodnění napadeného usnesení uvedené pouhou částí věty
"., když dosud nebyly vyslechnuty všechny osoby, které se
podílely na výrobě bankovek nebo byly jejich držiteli .", je
podle názoru Ústavního soudu naprosto vágní. Lze si totiž
představit nespočet případů, kdy dosud nebyly vyslechnuty všechny
osoby participující na trestném činu, to však samo o sobě ještě
není bez dalšího důvodem pro uvalení koluzní vazby. V tomto směru
je tedy napadené rozhodnutí i zcela nepřezkoumatelné.
Ústavní soud má proto za to, že napadeným usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové byla porušena stěžovatelova
ústavně zaručená práva zakotvená v článku 8 odst. 5 Listiny,
článku 5 odst. 1 Úmluvy, a proto podle ustanovení §82 odst. 2
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní
stížnosti vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení §82 odst.
3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. srpna 1998