ECLI:CZ:US:1998:4.US.276.98
sp. zn. IV. ÚS 276/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného JUDr. J.V., proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 20. 5. 1997, č. j. 4 C 325/96-38, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 1998 č.j. 5 Co 2278/97-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. 6. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 20. 5. 1997, čj. 4 C 325/96-38, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 1998, č.j. 5 Co 2278/97-53, jimiž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit městu Písek smluvní pokutu ve výši 300 000,- Kč za nesplnění dohody ze dne 13. 1. 1993
Stěžovatel se napadenými rozhodnutími cítí být poškozován. Je přesvědčen, že jeho věc nebyla rozhodnuta spravedlivě, a napadená rozhodnutí tak porušila jeho ústavně zaručené právo na spravedlivé projednání věci před soudem. V důsledku realizace rozhodnutí mu vzniká neodůvodněná újma. Má zato, že napadená rozhodnutí jako akty aplikace práva jsou v rozporu s právním řádem. Navrhl, aby Ústavní soud nálezem ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem ze dne 18. 3. 1998, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 20. 5. 1997, o uložení povinnosti stěžovateli zaplatit městu P., smluvní pokutu v částce 300 000,- Kč a náklady řízení s odůvodněním, že stěžovatel nesplnil závazky, které převzal podle dohody uzavřené dne 13. 1. 1993. Dle jeho názoru stěžovatel není spokojen s výsledkem řízení, před obecnými soudy, a domáhá se přezkoumání rozsudků soudů obou stupňů před Ústavním soudem, jako třetí soudní instancí. Nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že by odvolací soud porušil nějaké jeho základní právo nebo svobodu. Navrhuje, aby ústavní stížnost byla nálezem zcela zamítnuta.
Okresní soud v Písku ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že z ust. §544 odst. 1 o.z. výslovně vyplývá, že smluvní pokuta je zajišťovací prostředek pro případ nesplnění smluvní povinnosti a v dané právní věci byla sjednána platně. Dále odkazuje na rozsudek ze dne 20. 5. 1997, na č.l. 38-39.
Město P., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že ústavní stížnost neobsahuje, v čem stěžovatel spatřuje porušení svého základního práva nebo svobody. Má zato, že stěžovatel ne zcela správně pochopil postavení a pravomoc Ústavního soudu, neboť svojí stížností brojí proti rozsudku obecného soudu, aniž by se dovolával porušení některého ze svých základních práv a svobod zaručených Ústavou České republiky, či mezinárodní smlouvou. Vyjádřilo pochybnosti o správnosti označení účastníků řízení v ústavní stížnosti a navrhlo, aby stížnost byla nálezem zcela zamítnuta.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 4 C 325/96, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je zjevně nepochopení postavení a role Ústavního soudu v ústavním systému České republiky. Ústavní soud se může věcí zabývat především s ohledem na dodržení těch základních práv a svobod, jejichž porušení je stěžovatelem namítáno. V tomto směru se však stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, omezil na tvrzení, že soudy tím, že dospěly k výsledku, se kterým nesouhlasí, porušily jeho ústavní právo na spravedlivé projednání věci. Podstatou ústavní stížnosti je tedy nespokojenost stěžovatele s výsledkem sporu projednaného obecnými soudy, čímž stěžovatel staví Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny, a také proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté Listiny, zaručujících právo na spravedlivý proces.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, přičemž tato skutečnost se jeví být natolik evidentní, že ústavní stížnost, jako návrh zjevně neopodstatněný, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu