ECLI:CZ:US:1998:4.US.345.98
sp. zn. IV. ÚS 345/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupeného JUDr. Y.K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, sp. zn. 1 To 34/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice-pobočka v Táboře, ze dne 8. dubna 1998, sp. zn. 9 T 25/97, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 8. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, sp. zn. 1 To 34/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice-pobočka v Táboře, ze dne 8. dubna 1998, sp. zn. 9 T 25/97. Napadeným usnesením krajského soudu byla podle §72 odst. 2 o.s.ř. zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, s odůvodněním, že vazební důvody podle §67 písm. a, b, c) tr. ř. i nadále trvají; současně nebyla přijata záruka za další chování stěžovatele, nabídnutá jeho otcem. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze byla zamítnuta stížnost stěžovatele (obžalovaného) proti cit. usnesení krajského soudu.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 8 odst. 2, 3, 4 a 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že byl obžalován z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), e) a odst. 4) tr. zákona. Ve vazbě se nachází na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1997, č.j. 3 Nt 133/97-5, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice ze dne 10. 2. 1997, č.j. 3 To 101/97-11. Do vazby byl vzat z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Opakovaně se domáhal propuštění z vazby na svobodu a změny vazebních důvodů, nikdy mu však nebylo vyhověno, a vazba je mu počítána od 13.30 hod dne 28. 1. 1997, i když podle jeho názoru byl fakticky zajištěn a zadržován na Polici již od 8 hod. dne 28. 1.1997. V této souvislosti poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle jíž je třeba počítat lhůtu 24 hodin, v níž je nutno zadrženou osobu s návrhem na vzetí do vazby odevzdat soudu, již od počátku zajištění podle §14 odst. 1 písm. a) zákona o Policii ČR. Z uvedeného dovozuje, že v jeho případě nebyla dodržena zákonná lhůta k podání návrhu na vazbu k soudu, a postup soudů odporoval ústavnímu pořádku. Má zato, že důvody vazby pominuly a k podpoře svého tvrzení poukázal na konkrétní skutečnosti. Zdůraznil, že celou dobu vyšetřování nevynechal žádný výslech a vždy se dostavil k vyšetřovateli. Závěrem navrhl, aby napadená rozhodnutí byla zrušena.
Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že námitky stěžovatele nemůže posoudit ani vyvrátit, neboť doklady se nacházejí toliko u procesního spisu, kde je též odůvodněn jeho postup.
Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejší účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že trestní věc stěžovatele je v současné době ve stadiu odvolacího řízení, neboť rozsudek soudu prvého stupně byl napaden odvoláními obžalovaného i státního zástupce. Stěžovateli bylo poprvé sděleno obvinění dne 10. 8. 1995 pro trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona, dále pak dne 29. 1. 1997 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona. Dne 29. 1. 1997 ve 13 hodin byl Okresnímu soudu v Českých Budějovicích předán návrh státního zástupce OSZ České Budějovice na uvalení vazby. Okresní soud zahájil jednání o tomto návrhu dne 29. 1. 1997 ve 13.30 hod. a rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) tr. řádu, s počátkem vazby dne 28. 1. 1997 ve 13.30 hod. Naposledy o této vazbě rozhodoval Vrchní soud v Praze dne 16. 10. 1998 pod sp. zn. 6 To 116/98 na základě stížnosti stěžovatele (obžalovaného) proti usnesení Krajského soudu České Budějovice, pobočka v Táboře, kterým tento soud zamítl žádost obžalovaného o propuštění z vazby. Vrchní soud rozhodl tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl s odůvodněním, že nadále trvají důvody vazby uvedené v §67 písm. a) a c) tr. řádu. Závěrem vyjádřil názor, že při rozhodování o vazbě stěžovatele nedošlo k porušení zákona.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že se k ústavní stížnosti nemůže vyjádřit vyčerpávajícím způsobem, neboť příslušný trestní spis se nachází u Vrchního soudu v Praze v souvislosti s podanými odvoláními. Vyjádřil názor, že na veškeré námitky uvedené v ústavní stížnosti bylo reagováno v napadeném usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, na které odkázal. Závěrem vyjádřil názor, že napadeným rozhodnutím o vazbě nebyla porušena Listina v čl. 8 odst. 2, 3, 4 a 5.
Ústavní soud, poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. I když ústavní stížnost směřuje proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice ze dne 8. dubna 1998, fakticky ústavní stížnost směřuje proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1997, č.j. 3 Nt 133/97-5, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice ze dne 10. 2. 1997, č.j. 3 To 101/97-11, kdy byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu, jak je výše uvedeno. V tomto směru se však zjevně jedná o návrh opožděný ve smyslu §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Pokud je napadáno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, sp. zn. 1 To 34/98, a je argumentováno vlastně jen tím, že k pochybení došlo již uvalením vazby, pak by přijetí takové argumentace v podstatě znamenalo přijmout obcházení lhůty pro podání ústavní stížnosti. Kromě toho považuje Ústavní soud za nutné uvést, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu §67 tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda další trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažní účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování. Přezkoumávat hodnocení těchto konkrétních okolností konkrétního případu nepatří Ústavnímu soudu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh odmítl jako návrh podaný opožděně [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. 11. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj