ECLI:CZ:US:1998:4.US.355.98
sp. zn. IV. ÚS 355/98
Usnesení
IV. ÚS 355/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti družstva U., zastoupeného JUDr. J.L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 1998, čj. 30 Ca 177/9727, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání sdělení FŘ ze dne 15. 7. 1997, čj. 2541/150/97-Mat., stěžovatel uvádí, že tímto rozhodnutím mu krajský soud upřel jeho ústavně chráněné právo na soudní ochranu, stejně jako nerespektoval to, že daně lze uložit jen na základě zákona. Stěžovatel dále poukazuje na to, že správce daně nevyhověl jeho návrhu na ověření splnění podmínek neplatnosti dodatečného platebního výměru č. 8/1993 ve smyslu ustanovení §32 odst. 7 zákona ČNR č.
2 IV. ÚS 355/98
337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přestože tento platební výměr podle jeho názoru postrádá některé základní náležitosti daňového rozhodnutí. Správce daně, který platební výměr vydal, tedy F.ú., stejně jako FŘ, neshledaly důvod k postupu podle citovaného ustanovení, neboť měly za to, že platební výměr náležitosti daňového rozhodnutí splňuje, takže odmítly ověření neplatnosti vydat. Svůj názor vyjádřily oba správní orgány ve sděleních formou dopisu stěžovateli, který považuje tato sdělení za správní rozhodnutí, sdělení finančního ředitelství napadl u Krajského soudu v Hradci Králové správní žalobou. Správní soud řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že napadený přípis není rozhodnutím ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu a zákona o správě daní a poplatků, a proto nemůže být podroben kognici soudu. Stěžovatel v postupu soudu spatřuje porušení článku 95 Ústavy České republiky, článku 36 odst. 1 a článku 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a žádá, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil.
Ze spisu F.ú., sp. zn. 11115/1994, a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 177/97, ústavní soud zjistil, že na základě kontroly daně z přidané hodnoty vyměřil správce daně stěžovateli dodatečným platebním výměrem č. 8/1993 daň z přidané hodnoty. Na tento výměr navazuje další výměr č. 11115/94, kterým správce daně vyměřil stěžovateli penále. Po úhradě předepsaných částek dospěl stěžovatel k závěru, že plnil na základě neplatného rozhodnutí, neboť platební výměr
č. 8/1993 postrádal označení správce daně a datum podpisu rozhodnutí, tedy dvě ze základních náležitostí rozhodnutí stanovených v §32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, a proto se v jiném soudním řízení domáhal u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí vydání bezdůvodného obohacení. V tomto řízení byl však neúspěšný, a proto požádal správce daně, aby ve smyslu ustanovení §37 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků osvědčil splnění podmínek neplatnosti platebního výměru č. 8/1993. Správce daně uvedl, že platební výměr je nedílnou součástí kontrolní zprávy, nepostrádající označení správce daně i datum vydání, a odmítl požadované osvědčení vydat, neboť splnění podmínek neplatnosti neshledal. Správce daně rovněž nesouhlasil s názorem stěžovatele, že neověření podmínek neplatnosti je nutno učinit formou správního rozhodnutí a s tímto právním názorem se ztotožnilo i správci daně nadřízené FŘ. Stěžovatel považoval sdělení obou správních orgánů za tzv. "jiná správní rozhodnutí" ve smyslu ustanovení §48 odst. 1 ve spojení s ustanovením §48 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, a poslední z nich napadl žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud jako soud rozhodující ve správním
3 IV. ÚS 355/98
soudnictví se s jeho názorem neztotožnil a naopak konstatoval, že přípis napadený správní žalobou není rozhodnutím, které má na mysli ustanovení §244 a §247 o. s. ř., a proto řízení o žalobě zastavil.
Ústavní soud přezkoumal postup a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové napadené ústavní stížností z pohledu tvrzeného porušení ústavně chráněných práv, důvod pro vyhovění ústavní stížnosti však neshledal. Tvrdí-li totiž stěžovatel, že dodatečný platební výměr č. 8/1993 vydaný F.ú. je vadný, a tudíž neplatný, bylo na něm, aby se domáhal správního, případně i soudního, přezkumu tohoto rozhodnutí, což však stěžovatel neučinil, naopak dodatečně stanovenou daňovou povinnost splnil. Měl-li i poté za to, že plnil na základně neplatného rozhodnutí, mohl v řízení před obecnými soudy, v němž se domáhal vydání bezdůvodného obohacení, využít možnosti dané ustanovením §239 o. s. ř. a učinit předmětem právní otázky zásadního významu vyřešení otázky, zda uvedení základních náležitostí daňového rozhodnutí pouze v kontrolní zprávě zhojí jejich neexistenci v platebním výměru, pokud na kontrolní zprávu navazuje a je, jak uvádí správce daně, její nedílnou součástí. Pouze případnou ústavní stížností proti rozhodnutím obecných soudů o této otázce by byl dán Ústavnímu soudu prostor pro posouzení toho, zda interpretace a aplikace hmotného práva obecnými soudy proběhla způsobem ústavně konformním. Stěžovatel však ani této možnosti nevyužil a naopak požádal správní orgány o vydání rozhodnutí deklarujícího neplatnost citovaného daňového rozhodnutí. Ústavní soud, vycházeje ze znění ustanovení §32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, věty druhé, má za to, že správce daně může ověřit splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí pouze tehdy, dojde-li k závěru, že toto rozhodnutí je neplatné pro absenci některé z jeho "ostatních základních náležitostí". Z logiky věci totiž plyne, že deklarovat platnost platného aktu je duplicitní, a tedy nadbytečné. Sdělení správce daně o neexistenci důvodů k ověření podmínek neplatnosti nemá ani podle názoru Ústavního soudu povahu rozhodnutí, které je soud oprávněn podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu přezkoumávat. Ústavní soud neshledal proto v postupu Krajského soudu v Hradci Králové nic, co by nasvědčovalo tvrzenému zásahu do ústavně chráněných práv stěžovatele
Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., pro zjevnou neopodstatněnost odmítnout.
4 IV. ÚS 355/98 Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. října 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu