ECLI:CZ:US:1998:4.US.363.98
sp. zn. IV. ÚS 363/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.R., E.R., M.J., M.R., P.R., D.Š., M.Š., B.S., R.P., E.B., K.T. a L.L., zastoupených JUDr. A.P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 1998, č.j. 22 Ca 274/97-57, 22 Ca 281/97, 22 Ca 336/97, a usnesení téhož soudu ze dne 29. 8. 1997, č.j. 22 Ca 281/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 17. 8. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 1998, č.j. 22 Ca 274/97-57, 22 Ca 281/97, 22 Ca 336/97, a usnesení téhož soudu ze dne 29. 8. 1997, č.j. 22 Ca 281/97. Uvedeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu (dále jen "pozemkový úřad"), ze dne 21. 4. 1997, č.j. PÚ/919/7/91-Kra-72/9, ve výroku I. ohledně pozemku p.č. 1638/29 a zrušeno a správnímu orgánu vráceno k dalšímu řízení ve výroku I. ohledně pozemku p.č. 1622 a ve výroku II. Současně bylo rozhodnuto, že navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným usnesením bylo právnímu zástupci stěžovatelů uloženo zaplatit za pořízení fotokopií rozhodnutí odpůrce, které si údajně neobjednal, soudní poplatek 450,- Kč. Stěžovatelé uvedli, že ústavní stížností napadají, kromě uvedeného rozhodnutí krajského soudu, i celý dosavadní průběh restitučního řízení, jež se vyznačoval značnými průtahy, zejména pak dražbu uskutečněnou dne 30. 6. 1991, kdy povinná osoba NH, prodala část restituované zemědělské usedlosti čp. 107 P.J. za 1,500.000,- Kč. Stěžovatelé uvedli, že uvedený rozsudek napadají v celém jeho rozsahu. Současně navrhli, aby řízení o ústavní stížnosti zůstalo omezeno jen na majetek, který byl předmětem dražby dne 30. 6. 1991, včetně parcely 1621, a na majetek, který byl předmětem rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 16. 9. 1996, č.j. 125/96-3152.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že v řízení, jež předcházelo podání ústavní stížnosti, byla porušena jejich ústavně zaručená práva a svobody, a to právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 Listiny. Uvedli, že jsou restituenty zemědělské usedlosti včetně k ní náležejících pozemků, v Š. Podstatná část pozemků jim už byla postupně bez větších potíží vydána. Zásadní problém vznikl, když P.J., jako vydražitel, získal od N., část restituované usedlosti. Kat.ú. zapsal vlastnictví P.J. k vydraženým nemovitostem do katastru nemovitostí, ačkoliv potvrzení o provedené dražbě vykazovalo vady, jež činí tuto listinu jako důkaz zcela nevěrohodnou. Dle názoru stěžovatelů pozemkový úřad měl rozhodnout o platnosti, resp. neplatnosti uvedené dražby jako o předběžné otázce. Krajský soud při přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu pak rozhodl vadně, neboť všechny předmětné nemovitosti jsou ve smyslu §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. nemovitostmi, jež lze vydat. Uvedli dále, že ústavní stížnost podávají též s poukazem na ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), neboť v řízení dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovatelům vzniká vážná a neodvratitelná újma. Závěrem navrhli, aby napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě byla zrušena, aby jmenovanému soudu a pozemkovému úřadu bylo uloženo v řízení o restituci pokračovat, a aby bylo urychleně rozhodnuto v souladu s právním názorem Ústavního soudu.
Poté, co se Ústavní soud seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z ustanovení §75 odst. 1 zákona plyne, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takovýto prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak je shora uvedeno, rozsudkem krajského soudu bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu pouze ve výroku I., a to jen v části týkající se pozemku p.č. 1638/29. Ve všech ostatních částech bylo rozhodnutí pozemkového úřadu zrušeno a věc byla vrácena tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení. Z uvedeného plyne, že o věci bude znovu rozhodovat správní orgán, byť vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozsudku. Proti novému rozhodnutí pozemkového úřadu budou moci stěžovatelé podat na základě ust. §9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, řádný opravný prostředek. Stěžovatelé tudíž v době podání ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Ústavní soud současně neshledal důvody pro postup dle §75 odst. 2 písm. a) zákona, a to zejména z toho důvodu, že stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Pokud stěžovatelé poukázali na ust. §75 odst. 2 písm. b) zákona, je nutno upozornit na skutečnost, že cit. ustanovení lze aplikovat jen za situace, kdy v řízení o podaném opravném prostředku podle §75 odst. 1 zákona dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. O takový případ se v dané věci nejedná. Pokud pak jde o tu část ústavní stížnosti, kterou je de facto požadováno, aby Ústavní soud vyslovil, že dražba provedená v N., dne 30. 6. 1991, v níž část zemědělské usedlosti vydražil P.J. za 1,5 mil Kč, je neplatná, jedná se o návrh zjevně opožděný, podaný po uplynutí lhůty stanovené v §72 odst. 2 zákona, a v této části by mohl být odmítnut též podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona, v návaznosti na ust. §75 odst. 1 zákona, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 11. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj