ECLI:CZ:US:1998:4.US.378.98
sp. zn. IV. ÚS 378/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti společnosti I., zastoupené JUDr. V.H., proti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR, ze dne 15. 9. 1997, č.j. 107911/1997-611, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 28. 8. 1998 doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR ze dne 15. 9. 1997, č.j. 107911/1997-611, jímž bylo stěžovateli vydáno povolení k zprostředkování přístupu ke službám sítě Internet.
Stěžovatel uvedl, že v článku VI. napadeného rozhodnutí mu byla stanovena povinnost uhradit jednorázový poplatek ve výši 20.000,- Kč a současně i povinnost hradit roční poplatky za využívání práv podle vydaného povolení ve výši 5 % z hrubého ročního výnosu poskytnutých služeb, a to vždy do 31. 3. následujícího běžného roku. Nevyužil možnosti podat proti rozhodnutí řádný opravný prostředek, tj. rozklad, následně však podal návrh na obnovu řízení podle §62 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Obnova řízení nebyla rozhodnutím ze dne 23. 2. 1998, č.j. 101559/1998-611 povolena. Rozklad proti nepovolení obnovy byl zamítnut rozhodnutím ze dne 24. června 1998, č.j. 112052/1997-603. Je toho názoru, že podmínkami stanovenými v článku VI. napadeného rozhodnutí, tj. určením povinnosti hradit vedle jednorázového poplatku též pravidelné roční poplatky, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (Listina"), a současně poukázal na článek 11 odst. 5 Listiny, podle něhož mohou být daně a poplatky ukládány toliko na základě zákona. Uvedl, že ustanovení §4 odst. 3 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jež umožňuje správnímu orgánu v povolení stanovit podmínky poskytování telekomunikačních služeb, má na mysli podmínky technicko-organizační povahy a neopravňuje tento orgán ke stanovení pravidelných poplatků za udělení povolení k poskytování telekomunikačních služeb. Takovou možnost nelze dovodit ani z ustanovení §8 odst. 1 cit. zákona. Stěžovatel dále uvedl, že si je vědom, že stížnost podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je nepřípustná. Je však toho názoru, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatele a splňuje tak podmínku pro neodmítnutí ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. a) zákona. Uvedenou skutečnost odůvodňuje tím, že správní orgán již v minulosti stanovoval jako jednu z podmínek v povoleních k poskytování telekomunikačních služeb placení jednorázového i opakovaných poplatků pro všechny subjekty, jimž takováto povolení vydával. Vybíráním těchto poplatků došlo k zásahu do Ústavou zaručených práv více subjektů. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým bude napadené rozhodnutí částečně zrušeno v bodě VI. - Poplatky za udělení povolení, a bude stanovena povinnost vrátit již zaplacené poplatky k rukám jeho právního zástupce. Dále navrhuje zrušit již dříve vydaná obdobná rozhodnutí a stanovit povinnost vrátit vybrané poplatky.
Ministerstvo dopravy a spojů, jako účastník řízení, ve svém podrobném vyjádření mj. uvedlo, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, které již bylo pravomocně zrušeno ke dni 1. ledna 1998, a to rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů, o generálním povolení č. GP - 22/1997, na poskytování služby zprostředkování přístupu k telekomunikačním službám sítě Internet, zveřejněným v Telekomunikačním věstníku, jež je publikačním prostředkem odvětví telekomunikací. V bodu 20 cit. rozhodnutí se mj. uvádí, že "Ke dni nabytí účinnosti tohoto generálního povolení končí platnost dříve vydaných individuálních povolení k poskytování služby zprostředkování přístupu k telekomunikačním službám sítě Internet.". Není tedy splněna podmínka stanovená v §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podle níž je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo zaručené ústavním zákonem. Účastník řízení dále namítl, že ústavní stížnost byla podána řadu měsíců po uplynutí lhůty 60 dnů stanovené k podání stížnosti v ust. §72 odst. 2 zákona a je tudíž nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona. Poukázal též na skutečnost, že stěžovatel nevyužil řádný opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí, stejně jako další možné opravné prostředky, např. žalobu k Vrchnímu soudu v Praze proti rozhodnutí ze dne 24. června 1998, č.j. 112052/1997-603, o zamítnutí rozkladu proti rozhodnutí nepovolení obnovy řízení.
Ústavní soud si dále vyžádal od Ministerstva dopravy a spojů rozhodnutí ze dne 1. prosince 1997, č.j. 110 651/1997-611, uveřejněné na str. 2 a násl. Telekomunikačního věstníku, ročník 1997, částka 12, kterým bylo vydáno generální povolení č. GP - 22/1997, pro fyzické a právnické osoby na poskytování služby zprostředkování přístupu k telekomunikačním službám sítě Internet, a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout.
Podle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo. V řízení však bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí bylo de facto zrušeno shora uvedeným generálním povolením a z tohoto pohledu se stížnost tedy stala zjevně neopodstatněnou. Kromě toho je dán důvod též pro odmítnutí návrhu pro jeho opožděné podání neboť lhůtu pro napadení meritorního rozhodnutí nelze odvozovat do právní moci rozhodnutí o obnově řízení.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) a §43 odst. 2 písm. a) zákona, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. 11. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu