ECLI:CZ:US:1998:4.US.421.98
sp. zn. IV. ÚS 421/98
Usnesení
IV. ÚS 421/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 1998 ve věci ústavní stížnosti J.Š., zastoupené JUDr. I.Ch., proti zásahu a postupu 1) České republiky - Úřadu městské části Brno , 2) města Brna - Městské části Brno, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti směřující proti zásahu a postupu uvedených orgánů stěžovatelka uvádí, že dne 14. 12. 1995 uzavřela jako nájemkyně s pronajímatelem městem B., smlouvu o nájmu pozemku p. č. 1614 k. ú. K., za účelem provozování tržiště a parkoviště. Dodatkem č. 1 k této smlouvě byl změněn rozsah výměry pronajatého pozemku a účelu tak, že stěžovatelce byla přenechána část pozemku o výměře 1261 m2 za účelem provozování tržiště. Uvedená smlouva byla uzavřena na dobu určitou, tj. od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1999, dne 26. 11. 1997 však stěžovatelka obdržela výpověď ze strany pronajímatele. V souvislosti s danou výpovědí podala stěžovatelka u
2 IV. ÚS 421/98
Městského soudu v Brně dne 18. 12. 1997 žalobu o určení neplatnosti této výpovědi, v řízení u tohoto soudu, vedeném pod sp. zn. 55 C 215/97, nebylo však doposud věcně rozhodnuto. Městský soud v Brně rozhodl pouze o vydání předběžného opatření, jímž městu B., bylo uloženo zdržet se jakékoli činnosti směřující k bránění práv stěžovatelky v souvislosti s nájmem předmětného pozemku, a stejně rozhodl i po vydání zrušujícího usnesení Krajského soudu v Brně dalším usnesením ze dne 26. 5. 1998, čj. 55 C 215/97-33. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 1998, čj. 12 Co 240/9847, byl však návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut jen pro odlišný právní názor krajského soudu, který neposuzoval skutkovou stránku věci ani faktickou potřebu vydání předběžného opatření. Stěžovatelka proto u městského soudu uplatnila dne 25. 9. 1998 nárok na určení povinnosti plnit závazky převzaté odpůrcem, stejně jako návrh na vydání předběžného opatření. V této věci doposud nebylo rozhodnuto, bez ohledu na to však úřad městské části Brno přípisem ze dne 24. 9. 1998 sdělil stěžovatelce, že Městská část Brno hodlá od 1. 10. 1998 předmětné tržiště provozovat sama. O tom informoval Úřad městské části Brno i prodejce přípisem bez data, v němž bylo výslovně uvedeno, že s platností od 1. 10. 1998 bude tržiště na ulici H. provozovat Úřad městské části Brno. Svým jednáním Úřad městské části Brno jako orgán veřejné správy zasáhl do soukromoprávního sporu, a jeho jednáním tedy došlo k zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu. Město B., při svém jednání zaměňuje práva a povinnosti spadající do samostatné působnosti, tj. nakládaní s majetkem, nacházejícím se v jeho výlučném vlastnictví, s výkonem veřejné správy a vědomě zasahuje do zásady rovnosti účastníků, když porušuje právo stěžovatelky podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka proto navrhuje, aby Ústavní soud ve svém nálezu vyslovil, že Úřad městské části Brno je povinen zdržet se zásahů do soukromoprávních vztahů stěžovatelky a města B., a že město B. je povinno zdržet se při výkonu svých práv a povinností k předmětné nemovitosti užívání označení Úřad městské části Brno, a jiným způsobem zaměňovat výkon vlastnického práva k předmětnému pozemku s činností Úřadu městské části Brno při výkonu práv a povinností veřejné správy v přenesené působnosti.
Skutečnosti uváděné stěžovatelkou zjistil Ústavní soud i z obsahu spisu 55 C 215/97 Městského soudu v Brně, v kteréžto věci bylo vydáno citované zamítavé usnesení Krajského
3 IV. ÚS 421/98
soudu v Brně, pokud se týče návrhu na nařízení předběžného opatření. V uvedeném rozhodnutí Krajský soud v Brně naznačil, že stěžovatelka se měla tvrzených práv domáhat jiným způsobem, jímž by žalovanému bylo uloženo respektovat uzavřenou nájemní smlouvu, popř. zdržet se jejího rušení. V tom tkví důvod, proč stěžovatelka, jak sama uvádí, uplatnila u Městského soudu v Brně dne 25. 9. 1998 již konstatovaný nárok na určení povinnosti plnit závazky převzaté městem B. a současně podala návrh na nařízení předběžného opatření. Z uvedeného tedy plyne, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, přičemž sledovaného účelu nemůže dosáhnout ani cestou ústavní stížnosti proto, že Úřad městské části Brno - informoval prodejce na tržišti H., o svém záměru provozovat tržiště. Uvedené sdělení nemá, ani nemůže mít, povahu zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, neboť pouze reflektuje stav závazkového vztahu mezi stěžovatelkou a městem B., v jehož rámci Městská část Brno dopisem ze dne 25. 11. 1997 vypověděla uzavřenou nájemní smlouvu. Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 1998
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj