ECLI:CZ:US:1998:4.US.424.97.1
sp. zn. IV. ÚS 424/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. ledna 1998 ve věci ústavní stížnosti N.D.L., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 1997, čj. 3 8 Ca 212/96-19, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení §14 odst. 1 písm. f), §14 odst. 4 a §15 odst. 2 a §16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh na zrušení ustanovení §16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení §14 odst. 1 písm. f), §14 odst. 4, §15 odst. 2 a §16, odst. 3- zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §74 zákon ač. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých
2 - IV. ÚS 424/97
ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy ČR, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 212/96, Ústavní soud dospěl k názoru, že podmínka tohoto ustanovení plynoucí ze zákonné dikce, vyjádřené slovy „ ... jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti ...", není splněna.
Rozhodnutí, na jehož základě bylo stěžovateli uloženo opustit území České republiky, je rozhodnutím Policie ČR o zákazu pobytu, nikoli rozhodnutím o vyhoštění. Na možnost případného vyhoštění byl stěžovatel v poučení pouze upozorněn pro případ, že by rozhodnutí o zákazu pobytu neuposlechl.
Podle §64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., může návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podat pouze osoba, která je v tomto předpisu uvedena. Takovou osobou by stěžovatel byl, pokud by podal ústavní stížnost ze podmínek uvedených v §74 tohoto zákona. V daném případě však podmínky uvedeného ustanovení splněny nebyly, takže návrh na zrušení ustanovení §16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb. byl podán někým zjevně neoprávněným.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soud odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. ledna 1998
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj