ECLI:CZ:US:1998:4.US.424.98
sp. zn. IV. ÚS 424/98
Usnesení
I
IV. ÚS 424/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) J.N., 2) R.N., 3) M.N., 4) D.B., 5) D.B., 6) E.K., 7) ing. P.U., 8) J.H., 9) H.H., 10) ing. H.K., 11) ing. J.K., 12) A.S., 13) A.S., 14) ing P.H., 15) E.H., 16) ing. H.P., 17) M.S., 18) I.V., 19) M.V., 20) M.D., 21) M.D., všech zastoupených JUDr. R.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 1998, čj. 14 Ne 387/98-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stěžovatelé uvádějí, že tímto usnesením bylo porušeno jejich právo na spravedlivý
2 IV. ÚS 424/98
proces, neboť řízení o určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti i nadále povede soudkyně JUDr. B.G., ačkoli lze důvodně pochybovat o její nepodjatosti, totiž o jejím zjevně nepřátelskému postoji vůči stěžovatelům a naopak zjevně přátelskému postoji k vedlejším účastníkům. Stěžovatelům bylo odepřeno právo vyjádřit se k prováděným důkazům a soudkyně JUDr. G., postupovala navíc tak, aby se zjišťování skutkového stavu vyhnula. Vzhledem k těmto, jakož i dalším důvodům, domáhají se proto stěžovatelé zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu 14 Nc 387/98 Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením rozhodl tento soud tak, že soudkyně OS JUDr. B.G. není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 28 C 35/98 Obvodního soudu pro Prahu 4. V důvodech svého rozhodnutí Městský soud v Praze uvedl, že žádná z námitek stěžovatelů nenasvědčuje zájmu soudkyně JUDr. B.G. na určitém výsledku sporu, ani existenci určitého osobního vztahu, vzbuzujícího pochybnosti o její nepodjatosti. Výhrady stěžovatelů se týkají výlučně způsobu vedení řízení a nezakládají zákonný důvod k vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř., nýbrž mohou být uplatněny pouze v rámci opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvého stupně. Pro účely posouzení námitek uvedených v ústavní stížnosti vyžádal si ústavní soud rovněž spis 28 C 35/98 Obvodního soudu pro Prahu 4, z jehož obsahu zjistil, že stěžovatelé podali dne 10. 2. 1998 žalobu proti třem žalovaným o určení vlastnického práva k nemovitosti, v této žalobě blíže vyznačené. Tato žaloba byla žalovaným doručena bez průtahů, takže se k ní mohli vyjádřit již dopisy ze dne 2. a 3. 3. 1998. Poté stěžovatelé podáním, došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 4. 3. 1998, žalobu o určení vlastnického práva doplnili. Soudkyně JUDr. B.G. nařídila jednání na den 27. 4. 1998, když teprve při tomto jednání byla krátkou cestou zástupci stěžovatelů předána vyjádření žalovaných. Na závěr jednání vyhlásila jmenovaná soudkyně, a to po konstatování výpisu z katastru nemovitostí, usnesení, že další důkazy již nebudou prováděny a následně k námitce stěžovatelů o její podjatosti usnesení, že jednání se odročuje za účelem předložení spisu Městskému soudu v Praze na neurčito.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne ve smyslu §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. Poměr k věci může vyplývat
3 IV. ÚS 424/98
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zatímco poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě být postaven vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský. Žádný z uvedených důvodů vyloučení soudce z projednávání věci však ze spisu neplyne, neboť, jak konstatoval již městský soud, výtky stěžovatelů se vztahují výlučně k tomu, že vyjádření žalovaných jim byla doručena teprve při ústním jednání a že bylo rozhodnuto o tom, že další dokazování již prováděno nebude, tyto okolnosti mohou však i podle názoru Ústavního soudu stát se případně relevantními teprve v souvislosti s projednáváním odvolání v případě, pro stěžovatele nepříznivého, rozsudku.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu