ECLI:CZ:US:1998:4.US.455.97
sp. zn. IV. ÚS 455/97
Usnesení
IV. ÚS 455/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o návrhu navrhovatele ing. J.H., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 Co 57/95, ze dne 1.8.1996, a Městského soudu v Praze, sp. zn. 35 C 104/94, ze dne 12.12.1994, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním ze dne 30.11.1997 (k poštovní přepravě předaným dne 1. 12.1997) označeným jako "žádost o pokyn Městskému a Vrchnímu soudu v Praze, aby jako vyšší orgány justice při svém konání a rozhodování respektovaly a dodržovaly ustanovení Ústavy ČR i při vyřizování záležitostí obyčejných lidí tohoto státu", domáhá s odvoláním na čl. 3 a čl. 4 Ústavy ČR a čl. 7, čl. 10 odst. 1, 2, 3 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina'`) ochrany jeho občanských práv, zejména práva hájit svoji čest a dosáhnout ochrany osobnosti s příslušnou omluvou a odškodněním.
Jak uvádí ve svém podání (které nemá formální náležitosti požadované pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem), v roce 1949 byl navrhovatel z politických důvodů vyloučen ze studia na VŠ a i později postihován za politické názory. V návaznosti na jeho dlouhodobou činnost v zahraničí při dodávkách energetických investičních celků byl pak, jak podrobně rozvádí ve svém návrhu, opakovaně získáván pro spolupráci s St, nabízené formy spolupráce se ale nikdy neuskutečnily pro jeho nespolupráci. V seznamu spolupracovníků St otištěném v novinách byl však uveden celým jménem i s osobními daty jako tajný agent St, aniž byl předtím z tohoto nařčení obviněn, vyšetřován nebo dokonce souzen. Obrátil se proto se svojí žalobou na ochranu osobnosti na Městský soud v Praze s návrhem, aby se mu Ministerstvo vnitra písemně a v denících omluvilo uveřejněním sdělení, že nikdy nebyl tajným spolupracovníkem kontrarozvědky dřívějšího režimu, a zaplatilo mu jako zadostiučinění navrženou peněžní úhradu. Městský soud v Praze však žalobu zamítl rozsudkem, sp. zn. 35 C 104/94, ze dne
2 IV. ÚS 455/97 - z,
12.12.1994. O odvolání proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem, sp. zn. 1 Co 57/95, ze dne 1.8.1996, tak, že připustil zpětvzetí žaloby na zaplacení peněžní úhrady, ve zbývajících výrocích však rozsudek soudu I. stupně potvrdil.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 35 C 104/94. Z tohoto spisu zjistil, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 Co 57/95, ze dne 1.8.1996, kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, nabylo právní moci dne 16.10.1996. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže tedy byl návrh navrhovatele podán k poštovní přepravě až 1.12.1997, stalo se tak po uplynutí zákonné 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti, a proto musel být podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, aniž by byl stěžovatel dále vyzýván k odstranění vad svého podání.
Ve svém podání navrhovatel rovněž poukazuje na jím nevyvolaná další rozhodnutí uvedených obecných soudů, týkající se soudních poplatků. Jde o usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 35 C 104/94, ze dne 30.1.1997, 18.2.1997 a 25.9.1997, a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 Co 43/97, ze dne 24.6.1997. Také v poměru k těmto rozhodnutím ke dni 1.12.1997 zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 1998
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj