ECLI:CZ:US:1998:4.US.67.98
sp. zn. IV. ÚS 67/98
Usnesení
IV.ÚS 67/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o návrhu JUDr. M.Č., proti přípisu Ministerstva spravedlnosti, čj. 8 Tp 192/97, ze dne 9. 12. 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svým podáním adresovaným Ústavnímu soudu (které nemá formální náležitosti ústavní stížnosti) napadá přípis Ministerstva spravedlnosti, čj. 8 Tp 192/97, ze dne 9. 12. 1997, kterým mu Ministerstvo spravedlnosti sdělilo, že jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona odložilo. V přípisu ministerstvo dále uvedlo, že přezkoumalo zákonnost postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 v trestní věci proti J.Š., ve kterém vnuk stěžovatele R.Č., tehdy ještě nezletilý, vystupoval jako poškozený. Ačkoliv ministerstvo shledalo v postupu soudu porušení zákona, pokud stěžovatel nebyl řádně vyrozuměn jako zákonný zástupce poškozeného a nedošlo k poučení poškozeného podle zákona o jeho nárocích na náhradu škody, nelze již podle uvedeného přípisu Ministerstva spravedlnosti vadný postup obvodního soudu napravit, protože uplynula lhůta §272 trestního řádu, podle níž lze stížnost pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného podat jen do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí. S náhradou škody za způsobené zranění pak ministerstvo odkázalo poškozeného na případné uplatnění tohoto nároku cestou občanskoprávní. Stěžovatel s tímto uřízením jeho podnětu ke stížnosti pro porušení zákona nesouhlasí. Vnuk stěžovatele byl dne 23. 1. 1995 J.Š. bezdůvodně napaden a bylo mu způsobeno ranění s trvalými následky. Obvodní soud pro Prahu 2 případ vyřídil trestním příkazem, sp. zn. 5 T 85/05, ze dne 20. 7. 1995, aniž poškozeného a jeho zákonného zástupce (stěžovatele) o tom vyrozuměl a aniž by bylo rozhodnuto o náhradě škody. Stěžovatel zastává názor, že by soudce měl vysvětlit, proč v trestním řízení nerozhodl o právu poškozeného na náhradu škody, a měl by napravit, co zavinil.
2 IV. ÚS 67/98
Ústavní soud především k obsahu návrhu konstatuje, že v poměru k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 v trestní věci proti J.Š. jde o návrh podaný po lhůtě jednoho roku uvedené v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., jehož aplikace by mohla v daném případě přicházet v úvahu, nehledě k tomu, že osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v daném případě, s ohledem na znění ustanovení §72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona mohl být pouze vnuk stěžovatele, jehož práva na náhradu škody se nesprávný postup obecného soudu mohl dotknout. Ve vztahu ke sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. 12. 1997 je pak třeba uvést, že ve smyslu ustanovení §228 trestního řádu odsuzuje -li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, případně poškozeného za podmínek uvedených v §229 trestního řádu, odkáže na řízení ve věcech občanskoprávních. V posuzovaném případě došlo v postupu obecného soudu, jak na základě podnětu stěžovatele zjistilo Ministerstvo spravedlnosti, k porušení zákona, které již nelze s ohledem na uplynutí lhůty stanovené v ustanovení §272 trestního řádu odstranit. Nárok na náhradu majetkové škody však poškozený mohl uplatnit mimo trestní řízení způsobeni obecně stanoveným pro uplatňování náhrady škody cestou občanskoprávní, jak o tom byl také stěžovatel Ministerstvem spravedlnosti poučen, případně se domáhat náhrady škody podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným postupem. Pokud pak stěžovatel ve svém podání napadá způsob vyřízení jeho podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, Ústavní soud konstatuje, že stížnost pro porušení zákona, jako mimořádný opravný prostředek, je prostředkem ochrany práva, který je poskytnut ministru spravedlnosti a nikoliv osobě podávající podnět k této stížnosti. Ministr spravedlnosti může k podanému podnětu v případech splňujících důvody uvedené v zákoně podat stížnost pro porušení zákona jako opatření fakultativní. V případech, kdy zákon mu nedovoluje tento mimořádný opravný prostředek podat, nelze v souvislosti s takovým postupem Ministerstva spravedlnosti namítat dotčení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele.
Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 1, písm. b), c), odst. 2, písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnuta, aniž byl stěžovatel dále vyzýván k odstranění formálních vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu