ECLI:CZ:US:1998:4.US.76.98
sp. zn. IV. ÚS 76/98
Usnesení
IV. ÚS 76/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti J.V., proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 18 Co 209/97-53, ze dne 10. prosince 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 17. února 1998 doručeno podání navrhovatele (které nemá formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem), kterým se tento domáhá přezkoumání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 18 Co 209/97-53, ze dne 10. 12. 1997, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 2. 1997, čj. 8 C 135/96-33, jímž byl zamítnut návrh navrhovatele, směrující proti v.o.s. V., na zaplacení částky 42.289,- Kč s příslušenstvím. Ve svém podání navrhovatel popisuje okolnosti týkající se vypořádání restitučních náhrad za živý inventář, mrtvý inventář a zemědělské zásoby, které mu byly přiznány a vypočítány povinnou osobou, ZZ, a to v částce 435.681,- Kč. Dále poukazuje na důvody, které jej vedly k uzavření smlouvy o prodeji restitučních náhrad za živý inventář, mrtvý inventář, náhrad za potahy, případně znehodnocení s veřejnou obchodní společností V., a to za částku 300 000,-Kč. Po zjištění, že V., v.o.s., následně získala od ZZ, jako povinné osoby finanční částku o 42 289.- Kč vyšší, se zaplacení této částky navrhovatel neúspěšně domáhal soudní cestou. Tato skutečnost jej vedla k podání návrhu na přezkoumání rozsudků
2 IV. ÚS 7G/98
obecných soudů výše uvedených Ústavním soudem. Navrhovatel ve svém podání blíže nekonkretizuje, v čem spatřuje v návaznosti na průběh dosavadních řízení před obecnými soudy porušení svých ústavně zaručených práv a svobod.
Ústavní soud si k posouzení opodstatněnosti návrhu vyžádal spis Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 8 C 135/96. Z jeho obsahu a dále z příloh připojených k návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem navrhovatelem zjistil, že navrhovatel své uznané a částkou 435.681,- Kč vyčíslené restituční náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"), následně převedl smlouvou o jejich prodeji na V, v.o.s., a to za dohodnutou částku 300.000,- Kč. Tuto smlouvu, uzavřenou dne 17.1.1994, obecné soudy ve shora označených rozhodnutích kvalifikovaly jako smlouvu o postoupení pohledávky ve smyslu §33a odst. 1 zákona o půdě. Skutečnost, že následně došlo, a to s ohledem na způsob plnění ze strany povinné osoby vůči V.,v.o.s., jako postupníkovi ( podle pravidel, která se podle nař.vl.č. 20/1992 Sb., ve znění nař.vl. 57/1993 Sb., uplatní v případě, že povinná osoba plní své povinnosti k vykrytí náhrad ne ve věcech, ale tzv. jiným druhem plnění), k přepočtu částky týkající se náhrady za mrtvý inventář a její navýšení o 42.289 Kč, neshledaly obecné soudy za důvod pro vyhovění návrhu navrhovatele, aby postupník z výše uvedené smlouvy byl povinen tuto částku zaplatit postupiteli, a tím navýšit sjednanou úplatu za prodej restituční pohledávky z původních 300.000,- Kč o částku 42.289,- Kč.
Své rozhodnutí odůvodnily obecné soudy poukazem na skutečnost, že za situace, kdy ve smlouvě o postoupení pohledávky nebyly výslovně dohodnuty jakékoli důsledky pro případ plnění povinnou osobou "jiným způsobem plnění", využití přepočítavacího koeficientu 1,7, uvedeného pod bodem 1 přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 20/1992 Sb., ve znění nař.vl. 57/1993 Sb., nemohlo ve vztahu k navrhovateli (v řízení před obecnými soudy žalobci) automaticky vyvolat žádné nové nároky.
Ústavní soud po zjištění výše uvedených skutečností považuje za nutné konstatovat, že na způsobu vedení soudního sporu a na právních závěrech obecných soudů v předmětné právní věci učiněných neshledal pochybení. Především je třeba přisvědčit právnímu názoru obecných soudů, že smluvní princip uplatněný v souvislosti s postoupením nároků na restituční náhrady navrhovatelem v sobě zahrnuje i ujednání o úplatě za takový převod. V tomto směru je zcela v dispozici účastníků smluv o postoupení nároků na restituční pohledávky, jakou výši "ceny" za "prodej" pohledávky sjednají. Správný je rovněž právní závěr obecných soudů, dle kterého skutečnost, že smlouva o postoupení pohledávky neobsahuje výslovné ujednání o právních důsledcích pro změnu této částky, brání automatickému přiznání částky vyšší, pokud o tom nedojde mezi účastníky smlouvy k výslovné dohodě, která by svojí povahou byla ujednáním o změně dohody o sjednané "ceně - úplatě" za prodej nároků na restituční náhrady.
Pro úplnost pohledu na obsah navrhovatelova podání považuje Ústavní soud za vhodné konstatovat, že mu nepřísluší posuzovat skutečnosti, které stěžovatel ve svém podání uvádí ohledně dodržování lhůt splatnosti jednotlivých splátek týkajících se částky 300 000,Kč, za kterou převedl své restituční nároky na V., v.o.s., a ani okolnosti, týkající se vzájemných vztahů mezi ZZ, s.p., jako povinnou osobou, a V., v.o.s., jako postupníkem, ať již se odvíjely před či po uzavření předmětné smlouvy o prodeji nároků na restituční náhrady.
3 IV. ÚS 76/98
Z hlediska ústavně právního posouzení obsahu podání stěžovatele Ústavní soud tak dospěl k závěru, že obecné soudy, které při svém rozhodování správně v daných souvislostech vycházely z principu, podle něhož "smlouvy se mají dodržovat" (pacta sunt servanda), a který je třeba uplatnit rovněž ve vztahu ke smlouvám o postoupení pohledávek uzavřených podle 5 33a odst. 1 zákona o půdě, se evidentně nedopustily porušení žádného ústavně zaručeného práva či svobody stěžovatele. Z těchto důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než návrh stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněný, aniž by přitom vyzýval navrhovatele k odstranění formálních nedostatků jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu