ECLI:CZ:US:1998:4.US.77.98
sp. zn. IV. ÚS 77/98
Usnesení
IV. ÚS 77/98
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.P., zastoupeného JUDr. V.B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 1997, č. j. 10 Ca 359/97-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 18. 2. 1998 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí potvrzujícímu rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu ze dne 15. 7. 1997, č. j. PÚ-1879/2580/97-278/FIS, o tom, že stěžovatel není vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí v k. ú. S., neboť nebyl naplněn restituční titul podle ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. V předmětné restituční věci nebylo totiž prokázáno, že by kupní smlouva, uzavřená dne 7. 1. 1980, kterou předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví právního předchůdce T., byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.
Stěžovatel je toho názoru, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na restituci zemědělského majetku s tím, že jak správní orgán tak i soud nesprávně posoudily stav tísně a nápadně nevýhodné podmínky. Navrhuje proto jeho zrušení.
Ústavní soud především konstatuje, že není nadřízeným soudem soudům obecným, to však za předpokladu, že tyto při své činnosti respektují ústavní principy Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se může tedy věcí zabývat především s ohledem na dodržení těch základních práv svobod, jejichž porušení je stěžovatelem namítáno. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel namítá porušení ústavně zaručeného práva na restituci zemědělského majetku. Taková námitka však nemůže mít z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod své opodstatnění, neboť takové právo není pod ústavněprávní ochranou.
Pokud smyslem stěžovatelovy argumentace bylo to, že mu nebylo vyhověno v restitučním řízení, je třeba konstatovat, že příslušné restituční předpisy, v daném případě zákon o půdě, umožnily, s cílem zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům v tzv. rozhodném období, uplatnit nároky, avšak za předpokladu splnění zákonných podmínek. Stěžovatel tedy v restitučním řízení uplatnil pouze tvrzený nárok na předmětné nemovitosti, nikoliv však z titulu existujícího vlastnického práva. V této souvislosti Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu, že pod ústavní ochranou je pouze vlastnické právo již konstituované, svědčící konkrétnímu vlastníku.
Na základě uvedených skutečností soudce zpravodaj dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro naplnění ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) cit. zákona odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj