ECLI:CZ:US:1999:1.US.11.99
sp. zn. I. ÚS 11/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatelů ing. P. D., ing. L. K., a ing. D. L., nyní D., všech zastoupených JUDr. J. B., advokátem, M. S., o návrhu ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost, předložená Ústavnímu soudu dne 8. 1. 1999 a rozšířená podáním předloženým dne 8. 2. 1999 proti jinému zásahu veřejné moci, směřuje proti postupu vyšetřovatele Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích, v trestní věci shora uvedených stěžovatelů vedené pod sp. zn. ČVS: KVV-119/20-97 a nečinnosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 v téže věci.
Stěžovatelé mají výhrady ke sdělení obvinění pro jeho nekonkrétnost a nepřezkoumatelnost, domnívají se, že nebyla naplněna skutková podstata trestných činů, pro které jsou stíháni. Mají za to, že v jejich případě jde o příklad libovůle orgánů státní moci, když nebylo reagováno na jejich dva návrhy na zastavení trestního stíhání a když ani dozorující státní zástupce neshledal v postupu vyšetřovatele porušení zákona a v trestním stíhání bylo 18 měsíců pokračováno. Jsou toho názoru, že tímto postupem státní orgány porušily řadu jejich ústavních práv, a to zejména práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyzývají proto Ústavní soud, aby přikázal dotčeným státním orgánům obnovit stav před porušením.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí a postupů, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatelů spočívá v tom, že nesouhlasí se svým trestním stíháním, mají za to, že mělo být vyšetřovatelem zastaveno a napadají jeho zdlouhavost.
Ohledně těchto námitek Ústavní soud z vyjádření k ústavní stížnosti vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. města Prahy, zjistil, že dne 25. 11. 1998 byla tato trestní věc z Krajského úřadu vyšetřování České Budějovice přikázána k vyšetřování Úřadu vyšetřování hl. města Prahy. Dne 6. 1. 1999 byl z důvodu zadokumentování šetřené trestné činnosti a pro její skutkovou rozsáhlost a právní složitost zřízen zvláštní vyšetřovací tým. Obvinění bylo sděleno na základě rozsáhlého spisového materiálu a šetření kriminální služby. Všichni obvinění měli rozhodovací pravomoci v investiční společnosti a. s. A-I. Jsou stíháni ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád a jsou zachovávána veškerá jejich práva. Zdlouhavost vyšetřování je adekvátní složitosti případu a je třeba shromáždit potřebné podklady pro objektivní posouzení věci z hlediska ekonomického, obchodního i právního - zejména skutkové podstaty trestných činů s blanketní dispozicí, kdy je nutno naplnění skutkových podstat těchto trestných činů posuzovat z hlediska obecně závazných právních předpisů, což představuje časovou a právní náročnost.
Z vyjádření státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 vyplynulo, že nad dodržováním zákonnosti a průběhem vyšetřování v době, kdy věc dozoroval státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, vykonávalo dohled Vrchní státní zastupitelství v Praze a neshledalo v dosavadním postupu státního zástupce ani vyšetřovatele závad. Nyní vykonává dohled nad dodržováním zákonnosti a průběhem přípravného řízení nadřízené Městské státní zastupitelství v Praze. Tímto státním zastupitelstvím rovněž nebylo shledáno v postupu státního zastupitelství pro Prahu 3 závad a byla jím konstatována rozsáhlost a složitost věci. Dále státní zástupce uvádí, že obvinění svým zaviněným, protiprávním a úmyslným jednáním překračovali zákonem povolené limity k omezení a rozložení rizika a prováděli ekonomicky poškozující obchody nevýhodným způsobem ku škodě obhospodařovaného majetku. Obvinění jsou stíháni jen ze zákonem stanovených důvodů (§2 odst. 1 tr. ř.) a orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Uvádí, že se s ohledem na dosud shromážděné a stále se shromažďující důkazy nelze ztotožnit s návrhy obhajoby na zastavení trestního stíhání obviněných, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny důkazní prostředky, které se po prostudování dosud shromážděného spisu nabízejí. Argumenty stěžovatelů obsažené v ústavní stížnosti pak pokládá za uplatnění práv obviněných podle §33 tr. a násl. tr. řádu, která jsou sice ve vztahu k obviněným plně legitimní, avšak neodpovídají skutkovým zjištěním a dosud shromážděným a neustále se shromažďujícím důkazům.
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pokud se jedná o přezkum jiného zásahu orgánu veřejné moci, platí zde stejné pravidlo - protiústavnost nelze napravit danými procesními prostředky. Nutno poznamenat, že ústavní stížností napadané vyšetřování trestní věci je pouze stadiem v procesu, jež upravuje trestní řád a jeho případné vady lze napravit obvykle až přezkumem vydaného rozhodnutí, jakož i přezkumem řízení mu předcházejícího, tedy samotnými obecnými soudy. Pokud by ani v řízení o opravném prostředku nedošlo k odstranění případných vad řízení mu předcházejícímu, pak by byl odůvodněn zásah Ústavního soudu.
Lze tedy konstatovat, že ústavní stížností napadené vyšetřování je vzhledem ke všem svým aspektům - skutkově, právně i časově náročná trestní věc - vedeno ve smyslu ustanovení základních zásad trestního řízení
(§2 tr. řádu) a nejsou zde shledána porušení ústavních procesních principů stěžovatelů, jako je právo na uplatňování státní moci v mezích stanovených zákonem, právo na osobní svobodu, právo na spravedlivý proces, jak vyplývají z Listiny základních práv a svobod a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že při postupu orgánu veřejné moci došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatelů, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 1999 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu