ECLI:CZ:US:1999:1.US.118.99
sp. zn. I. ÚS 118/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci O. L., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 3/98, ze dne 26. 11. 1998, a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy - pozemkového úřadu, č. j. PÚ 1500/96, ze dne 14. 11. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání ze dne 2. 3. 1999, doručeném Ústavnímu soudu osobně dne 5. 3. 1999, napadl rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 3/98, ze dne 26. 11. 1998, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy - pozemkového úřadu, č. j. PÚ 1500/96, ze dne 14. 11. 1997. Rozhodnutím správního orgánu bylo konstatováno, že stěžovatel není vlastníkem nemovitosti parcelního č. 339, zahrada, o výměře 1659 m2, kat. území T.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že postupem Městského soudu v Praze došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a k porušení čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Před samotným projednáním obsahu ústavní stížnosti se Ústavní soud nejdříve musel zabývat otázkou, zda ústavní stížnost byla podána ve lhůtě stanovené zákonem pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze sdělení Městského soudu v Praze vyplynulo, že napadené rozhodnutí bylo doručováno právnímu zástupci stěžovatele a zásilka byla poštou po výzvě ze dne 16. 12. 1998 dne 17. 12. 1998 uložena. Za den doručení je pak podle §47 odst. 3 občanského soudního řádu považován třetí den od uložení zásilky. Pan O. L. si poté rozsudek vyzvedl osobně dne 6. 1. 1999, jeho právní zástupce pak dne 7. 1. 1999. Pro doručení rozsudku však platila fikce doručení podle cit. ustanovení občanského soudního řádu, to znamená, že rozhodnutí bylo doručeno již dne 21. 12. 1999 (20. 12. připadlo na den pracovního klidu). Uvedenou skutečnost si ověřil Ústavní soud také z příslušného soudního spisu. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy stěžovateli uplynula dnem 17. 2. 1999.
Z výše uvedených okolností je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá ze zákona možnost prominout stěžovateli lhůtu pro podání ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 28. července 1999
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu