ECLI:CZ:US:1999:1.US.13.99
sp. zn. I. ÚS 13/99
Usnesení
I. ÚS 13/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Policejního prezídia ČR, ředitelství služby dopravní policie, č. č. j. PPR-2218/RDP-98, ze dne 11. 11. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení rozhodnutí Policejního prezídia ČR, ředitelství služby dopravní policie, č. j. PPR-2218/RDP-98, ze dne 11. 11. 1998, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Správy Západočeského kraje, odboru řízení dopravní policie Plzeň, č. j. PZC-837/DP-98. Tímto rozhodnutím byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci přestupku, kterého se měl dopustit dne 8. 11. 1997 tím, že řídil osobní motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, za nějž mu byla prvostupňovým správním orgánem uložena pokuta ve výši 8 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo dne 26. 1. 1998 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího orgánu podal stěžovatel také žalobu k Okresnímu soudu v Plzni, který ji dne 12. 6. 1998 zamítl. Dne 11. 8. 1998 podal tedy stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §63 odst. 1 správního řádu.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva ve stanovených případech u jiného orgánu, v tomto případě orgánu veřejné moci a každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné moci, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel v tom, že rozhodnutí, které vydalo Policejní prezídium ČR, ředitelství služby dopravní policie, nemá náležitosti, které jsou určeny v §47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Rozhodnutí není podle jeho názoru vůbec odůvodněno, což je v rozporu se zákonem, neboť je povinností správního orgánu uvést skutečnosti, které byly podkladem pro rozhodnutí a jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Policejní prezídium ČR, ředitelství služby dopravní policie. Ten uvedl, že v případě odvolacího řízení proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení je předmětem tohoto řízení posouzení právní otázky, zda orgán, který napadené rozhodnutí o zamítnutí obnovy vydal, postupoval procesně správně a zda při posuzování, jsou-li dány důvody pro povolení obnovy řízení, postupoval v souladu s ustanovením §62 správního řádu. V rámci odvolacího řízení bylo zjištěno, že krajský dopravní inspektorát Správy Západočeského kraje Policie ČR Plzeň, který rozhodoval v I. stupni, shromáždil veškeré podklady, tj. spisový materiál k předmětným dopravním přestupkům stěžovatele. Bylo zjištěno, že správní orgán došel ke správnému závěru, když na podkladě spisové dokumentace a obsahu návrhu zjistil, že v daném případě nejsou dány důvody, pro něž by byla obnova řízení přípustná.
Vzhledem k namítanému porušení ústavně zaručených práv stěžovatele se Ústavní soud zabýval otázkou, zda napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci a jeho postupem v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení byla tato práva porušena.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí pak dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Obnova řízení ve správním řízení je upravena v §62 a násl. zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Cílem institutu obnovy řízení je umožnit nové projednání a rozhodnutí ve věci, pokud při původním rozhodování nebyly z určitých důvodů dostatečně objasněny všechny skutkové okolnosti, popřípadě pokud proces trpěl některými v zákoně uvedenými vadami. Důvody obnovy řízení jsou taxativně stanoveny v §62 odst. 1 správního řádu. Jestliže správní orgán při posuzování uváděných důvodů obnovy řízení shledal, že se nejedná o důvody stanovené v §62 odst. 1 správního řádu, nezbylo mu než návrh na obnovu řízení zamítnout. V daném případě má Ústavní soud za to, že v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení se správní orgán dostatečným způsobem vypořádal s novými návrhy a argumenty stěžovatele a posouzením důvodů obnovy řízení uváděných stěžovatelem dospěl pak ke správnému závěru, tj. k zamítnutí jeho návrhu.
Ústavní soud se zabýval také námitkou stěžovatele, týkající se formálních náležitostí vydaného rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, a neshledal ji důvodnou. Rozhodnutí naplňuje všechny zákonné formální náležitosti, které správní řád v §47 pro správní rozhodnutí vyžaduje. Rozhodnutí obsahuje jak výrok, tak i odůvodnění a poučení o opravném prostředku.
Na základě všech zjištěných skutečností Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. května 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu
*