ECLI:CZ:US:1999:1.US.167.99
sp. zn. I. ÚS 167/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. P., zastoupené Mgr. M. N., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1998, čj. 28 Ca 13/98 - 44, a rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 3. 9. 1997, čj. 2828/140/97, a čj. 2639/140/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ve věci platebního výměru na daň z převodu nemovitostí. Domnívá se, že tímto rozhodnutím byla porušena její práva, uvedená v čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 a 2 Ústavy ČR, což však nijak nekonkretizuje. Vesměs pak opakuje argumentaci, zřejmě již uplatněnou v předchozích právních řízeních, zvláště v řízení před Městským soudem v Praze. Především však polemizuje s právním závěrem finančních úřadů i obecného soudu, zda převod nemovitostí měl charakter zvýšení základního jmění či vložení do majetku společnosti. Navrhuje pak, aby byl zrušen napadený rozsudek Městského soudu v Praze, i shora citovaná předcházející rozhodnutí finančních úřadů.
Především je třeba konstatovat, jak již bylo uvedeno v řadě předchozích rozhodnutí, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným, a tedy nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem není taktéž zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).
Stěžovatelka především vznáší námitky k právním závěrům finančních úřadů i obecného soudu, zda převod nemovitosti měl charakter zvýšení základního jmění či vložení do majetku společnosti. Jak vyplývá z výše uvedeného, přezkoumávání takových otázek Ústavnímu soudu nepřísluší; obecný soud svůj právní názor řádně odůvodnil. Namítané porušení práv podle čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 a 2 Ústavy ČR, stěžovatelka nijak nespecifikuje a Ústavní soud ani jejich porušení nezjistil.
Jelikož Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu