ECLI:CZ:US:1999:1.US.240.98
sp. zn. I. ÚS 240/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatelky V. S., zastoupené JUDr. I. H., advokátkou, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2.1998, čj. 8 Co 56/98 - 66, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 21. 5. 1998.
Ústavní stížností napadla výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. 11. 1997, čj. 6 C 117/97 - 44, v němž soud zamítl její návrh na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů - účastníků - po rozvodu jejich manželství s tím, že k majetkovému vypořádání došlo podle dohody.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumentaci již uplatněnou v průběhu řízení před obecnými soudy. Má za to, že krajský soud pochybil, když neprovedl všechny navrhované důkazy ohledně majetku odpůrce. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody, zakotvující zásady spravedlivého procesu v Listině základních práv a svobod, zejména čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení však chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná, jako je tomu v daném případě.
Ústavní soud zjistil, že obecný soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a svůj postup řádně odůvodnil. Ústavní soud neměl důvodu k tomu, aby činil závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Ústavní soud musel dále konstatovat, že nelze nesouhlasit se závěrem krajského soudu učiněným v jeho rozhodnutí, že k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků došlo dohodou, jejímž završením je účastníky podepsaná písemnost, představující v podstatě vzájemné potvrzení účastníků o tom, jak se vypořádali ve smyslu ustanovení §149 odst. 2 občanského zákoníku. Navrhovatelka - stěžovatelka - v průběhu řízení před obecnými soudy neunesla důkazní břemeno, když neprokázala neplatnost takové dohody z důvodu absence jejích náležitostí podle ustanovení §37 a násl. občanského zákoníku.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neuvedla žádné relevantní důvody na podporu svých návrhů v ústavní stížnosti a v soudním projednávání před obecnými soudy neprokázala důvodnost svých rozhodujících tvrzení a důkazů, musel soudce zpravodaj dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti podaný někým zjevně neoprávněným.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu