ECLI:CZ:US:1999:1.US.246.99
sp. zn. I. ÚS 246/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatelů O. S., a Ing. A. D., obou zastoupených advokátkou JUDr. J. W. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. 18 Co 139/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo k odvolání prvního žalovaného (Okresního úřadu Plzeň - sever se sídlem v Plzni) proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 18. 12. 1998, č.j. 11 C 311/97-48, změněno citované usnesení ve výroku pod bodem II. tak, že žalobci, tj. stěžovatelé, jsou povinni zaplatit prvému žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 28.250,- Kč. Krajský soud tak rozhodl na základě zjištění, že soud I. stupně proti prvému žalovanému zastavil řízení a uložil žalobcům povinnost zaplatit prvému žalovanému náklady řízení ve výši 1.150,- Kč. První žalovaný do výroku o nákladech řízení podal odvolání, v němž uvedl, že výše odměny za 1 úkon právní pomoci byla administrativním nedopatřením účtována v nesprávné výši, když opomenutím nebylo přihlédnuto k hodnotě věci. Navrhl proto, aby odvolací soud buď napadený výrok zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby rozhodnutí prvního soudu změnil a přiznal mu náklady řízení za právní zastoupení před soudem I. stupně v celkové výši 28.250,- Kč.
Krajský soud v Plzni - jak již bylo uvedeno - napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že uložil stěžovatelům zaplatit prvému odpůrci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 28.250,- Kč. Krajský soud tak rozhodl s přihlédnutím k ust. §9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) podle něhož částka 10.000,- Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech žalob za projev vůle, nejde-li o předmět právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat, penězi ocenitelný. V posuzované věci bylo předmětem řízení uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemkové parcely č. 2372, k.ú. D. o výměře 10 456 m2, tedy věc penězi ocenitelná. Podle znaleckého posudku předloženého prvým žalovaným činí hodnota pozemku částku 3,517.710,- Kč. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby tedy činí s přihlédnutím k hodnotě věci 14.050,- Kč. Za 2 právní úkony a 2 režijní paušály představují výdaje za právní zastoupení částku 28.250,- Kč.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají nesprávnou argumentaci krajského soudu při výkladu ust. §9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu. Podle jejich názoru je podstatný pouze obsah žalobního návrhu. Povinnost uzavřít dohodu o vydání nemovitosti podle zák. č. 403/1990 Sb. nelze penězi ocenit a o zaplacení ceny nemovitosti žalováno nebylo. Přesto krajský soud vycházel z ceny nemovitosti ve výši 3,520.000,- Kč (poznámka: částka je nepřesně uvedena, krajský soud vycházel z částky 3,517.710,- Kč) a nezákonným výkladem ustanovení §9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. dospěl "k hodnotě advokátního tarifu" ve výši 14.050,- Kč. Tímto rozhodnutím porušil svoji vázanost zákonem (článek 95 ústavy a per analogiam článek 28 Listiny základních práv a svobod).
Z těchto důvodů navrhli stěžovatelé, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušeno.
Ústavní soud se v prvé řadě - po posouzení všech výše uvedených skutečností - zabýval otázkou, zda v projednávané věci lze vůbec o porušení základních práv a svobod stěžovatelů uvažovat. Otázkou odměn advokátů podle advokátního tarifu se Ústavní soud již zabýval ve věci sp. zn. III. ÚS 341/97 (srov. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1998, usn. č. 15), v níž vyslovil tento názor: "Výše advokátní odměny za poskytování různých forem (druhů) právní pomoci je ex lege upravena - s možnými korekcemi, s přihlédnutím k povaze věci, případně její složitosti - podle jednotlivých typů tak, jak je v dlouhodobé praxi lze postřehnout a není věcí ústavního soudnictví, aby do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů jakkoli zasahovalo." Z ústavně právního hlediska není důvodu, aby uvedené stanovisko Ústavního soudu nebylo aplikováno i v této souzené věci.
Ústavní soud dále poukazuje na to, že o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. §151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhoduje soud z úřední povinnosti. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení postupuje podle sazebníků a podle zásad stanovených pro náhradu mzdy a hotových výdajů (§151 odst. 3 občanského soudního řádu). Jestliže soud v těchto intencích postupoval, v řízení o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemkové parcely (č. 2372 k.ú. D. o výměře 10 456 m2) považoval pozemek za věc, která je penězi ocenitelná a při určení jeho hodnoty vycházel ze znaleckého posudku J. R., který předmětný pozemek ocenil částkou 3,517.710,- Kč, pak tento postup za porušení vázanosti soudu zákonem považovat nelze.
Nelze konečně přehlédnout, že stěžovatelé v ústavní stížnosti pouze polemizují se stanoviskem obecného soudu, aniž by svá tvrzení řádně zdůvodnili. Pouhý odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 28. 6. 1996 a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 23 Co 214/98, bez bližších údajů o tom, v jakém směru se stěžovatelé těchto rozsudků dovolávají, není postačující. Rovněž tvrzení stěžovatelů, že v souzené věci došlo k porušení Ústavou zaručených základních práv a svobod - mimo odkaz na čl. 95 Ústavy a čl. 28 Listiny základních práv a svobod - bližší odůvodnění postrádá.
Na základě těchto zjištění ústavní soud neshledal, že by byla napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních zákonech nebo mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodl tak, že ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
V Brně dne 2. června 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu