ECLI:CZ:US:1999:1.US.261.98
sp. zn. I. ÚS 261/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatelek ing. arch. J. H., a L. K., obou zastoupených JUDr. L. Š., advokátem, za účasti vedlejších účastnic Z. M., M. C., obou zastoupených JUDr. J. B., advokátem a vedlejších účastníků P. K., ing. P. K., a Zemědělského družstva D. - v likvidaci, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. 14 Co 277/95, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelky podáním ze dne 3. 6. 1998 podaly návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Ústavní stížností podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadly výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 1995, čj. 13 C 6/93 - 46, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyň - stěžovatelek - a vedlejších účastnic Z. M. a M. C., domáhajících se vůči žalovaným Zemědělskému obchodnímu družstvu D. - v likvidaci, P. K. a ing. P. K. určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 30. 10. 1990 ohledně ideální poloviny domu čp. 124 na st. č. 555 v katastrálním území Město B., zapsané na LV č. 268 v katastru nemovitostí pro B. - město, registrované bývalým Státním notářstvím B. - město dne 31. 10. 1990.
Z.M. a M. C. - další žalobkyně v řízení před obecnými soudy, přistoupily podle §35 odst. 2, věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, do řízení projednávaného v této věci, jako vedlejší účastnice, když jejich shodná ústavní stížnost došlá Ústavnímu soudu dne 9. 6. 1998, byla usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 11. 1998, čj. III. ÚS 267/98, odmítnuta jako nepřípustná pro procesní překážku litis - pendence.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti, jakož i vedlejší účastnice ve svém vyjádření, v podstatě opakují argumentaci, kterou uplatnily v průběhu řízení před obecnými soudy. Nesouhlasí se závěrem napadeného rozhodnutí, že není dán naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. Domnívají se, že se nemohou úspěšně dovolávat nároků plynoucích z restitučních předpisů, pokud nebude rozhodnuto kladně o jejich žalobě na určení neexistence vlastnického práva žalovaného Zemědělského obchodního družstva D. - v likvidaci. Tím je, dle jejich mínění, dán jejich naléhavý právní zájem na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými vedlejšími účastníky P. K., ing. P. K. a Zemědělským obchodním družstvem D. - v likvidaci, dne 30. 10. 1990, je neplatná. Dovozují, že uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo porušeno jejich ústavní právo podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení), když soud nepoučil žalobkyně - stěžovatelky, že existenci naléhavého právního zájmu, vyžadovaného ustanovením §80 písm. c) o. s. ř., lze spojovat se žalobou na určení vlastnických práv, ale nikoli se žalobou podanou na určení neplatnosti právního úkonu. Dále mají za to, že bylo porušeno jejich ústavní právo na spravedlivý proces zakotvené v článcích 36 odst. 1, 2 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud na základě těchto zjištění byl nucen konstatovat, tak jak to učinil v mnoha dřívějších svých rozhodnutích, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Z obecného pohledu je si třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Postupoval-li obecný soud v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a svůj postup řádně odůvodnil, neměl Ústavní soud důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 13 C 6/93, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení procesních ani jiných ústavních práv namítaných stěžovatelkami a vedlejšími účastnicemi.
Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že z obsahu spisu není patrno, že by stěžovatelky obecným soudům nabídly jakýkoli důkaz k podpoře svého tvrzení, že kupní smlouva ze dne 30. 10. 1990, jejíž neplatnosti se dovolávají, byla jejími účastníky uzavřena za účelem obcházení zákona č. 87/1991 Sb., ani z obsahu spisu nevyplývá, že by stěžovatelky za účelem dosažení svých tvrzených restitučních nároků postupovaly pak v intencích zákona č. 87/1991 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 4. 1991.
Ústavní soud musel proto dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 1999 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu