ECLI:CZ:US:1999:1.US.27.99
sp. zn. I. ÚS 27/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti Mgr. V. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 9. 1998, č.j. 30 Cdo 1067/98-485, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 1997, č.j. 3 Co 28/96-309, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 1995, č.j. 32 C 250/93-257, a o návrhu na zrušení ust. §169 odst. 1, §243a odst. 1, §153 odst. 1 občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal dne 15. 1. 1999 ústavní stížnost proti výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze. Při podání ústavní stížnosti byl zastoupen advokátem JUDr. F. P., který uvedl, že výčet jednotlivých důvodů stížnosti včetně jejich specifikace je obsažen v písemném zpracování stanoviska stěžovatele, které je k ústavní stížnosti připojeno.
Další podání stěžovatele ze dne 18. 1. 1999 označené jako "podání ústavní stížnosti" se týkalo návrhu na zrušení ustanovení §169 odst. 1, §243a odst. 1 a §153 odst. 1 občanského soudního řádu. Toto podání nebylo vypracováno a sepsáno advokátem.
Dopisem ze dne 16. 2. 1999 vyzval Ústavní soud advokáta JUDr. F. P., aby předložil jím (tj. advokátem) sepsané a podepsané doplnění ústavní stížnosti, v němž sdělí, které skutečnosti jsou předmětem ústavní stížnosti a v čem spatřuje splnění podmínky ust. §74 zák. č. 182/1993 Sb., pokud jde o návrh na zrušení některých ustanovení občanského soudního řádu. Stejnopis této výzvy byl doručen i stěžovateli. Pro odstranění vad podaného návrhu byla stanovena lhůta do 1. března 1999 s poučením, že jinak bude návrh odmítnut. V uvedené lhůtě doplnil jmenovaný advokát toliko vlastní ústavní stížnost ze dne 15. 1. 1999. Pokud však jde o podání stěžovatele ze dne 18. 1. 1999 (obsahující návrh na zrušení citovaných ustanovení občanského soudního řádu), advokát JUDr. P. sdělil, že zastoupení stěžovatele v této věci nepřevzal (a zastupovat jej v ní nehodlá) a požádal Ústavní soud, aby poskytl stěžovateli náhradní lhůtu pro odstranění vad tohoto podání a zajištění jiného právního zástupce.
Ústavní soud dopisem ze dne 10. 3. 1999 sdělil JUDr. P., že návrh na zrušení některých ustanovení občanského soudního řádu nemůže být v této věci - s přihlédnutím k ust. §74 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - podán jako samostatný návrh a nelze tedy požadovat, aby si stěžovatel pro tento návrh zvolil jiného advokáta. Za této situace Ústavní soud doporučil, aby JUDr. P. projednal věc s Českou advokátní komorou tak, aby tato ustanovila jiného advokáta, který by zastupoval stěžovatele jak ve věci ústavní stížnosti, tak i ve věci návrhu podle ust. §74 cit. zákona. Pokud bude zvolen tento postup, stanovil Ústavní soud novou lhůtu k předložení plné moci advokáta a doplnění návrhu podle ust. §74 cit. zákona, a to do 31. 3. 1999. Tato výzva byla zaslána také stěžovateli, který ji obdržel dne 12. 3. 1999.
JUDr. P. dopisem ze dne 23. 3. 1999 oznámil, že téhož dne vypověděl stěžovateli plnou moc a ukončil právní zastoupení, neboť Česká advokátní komora dne 18. 3. 1999 mu zrušila určení zastupovat stěžovatele.
Stěžovatel dopisem ze dne 31. 3. 1999 požádal o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti do dne 30. 4. 1999 a současně zaslal jím vyhotovenou plnou moc pro advokáta JUDr. O. K. Tato plná moc však není relevantní, neboť neobsahuje údaj o tom, že uvedený advokát zastoupení stěžovatele přijal. JUDr. O. K. dne 6. 4. 1999 Ústavnímu soudu sdělil, že požádal o zrušení ustanovení advokátem ve věci ústavní stížnosti Mgr. V. V. Českou advokátní komoru a to z důvodu možného konfliktu zájmů.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům:
Stěžovatel byl již ve výzvě ze dne 16. 2. 1999 upozorněn na to, že pokud ve stanovené lhůtě nedojde Ústavnímu soudu řádná ústavní stížnost, jíž budou vady návrhu odstraněny, bude jeho návrh odmítnut podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jak již bylo uvedeno - s ohledem na nutnost právního zastoupení jak ohledně vlastní ústavní stížnosti, tak i ohledně spojeného návrhu podle ust. §74 cit. zákona - byla lhůta k odstranění vad dne 10. 3. 1999 stanovena nově, a to do 31. 3. 1999. Dopisem datovaným dne 31. 3. 1999 sice stěžovatel požádal o další prodloužení této lhůty, leč tato žádost byla odevzdána k poštovní přepravě teprve dne 1. 4. 1999, tedy po uplynutí nové lhůty, již Ústavní soud k odstranění vad stanovil. Pro počítání běhu lhůt je nutno přihlédnout k ust. §57 odst. 3 občanského soudního řádu, podle něhož je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Tento postup stěžovatel nedodržel a ve lhůtě k tomu určené neodstranil vady návrhu, takže k dalšímu (již třetímu) prodloužení lhůty Ústavní soud nepřistoupil. Přitom přihlédl k tomu, že dosud stěžovateli po dvakrát lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti prodloužil.
Dne 14. 4. 1999 obdržel Ústavní soud další žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť původní žádost o prodloužení této lhůty ze dne 31. 3. 1999 prý nemohl podat včas, jelikož na hlavní poště v Praze - kam se dostavil ve 22 hodin - čekalo mnoho lidí, takže svoji žádost mohl podat teprve dne 1. 4. 1999 cca v 1.00 hodinu ráno. Tuto námitku však nemůže Ústavní soud reflektovat, neboť je věcí (a zájmem) každého, aby své záležitosti spravoval s dostatečnou časovou rezervou tak, aby je mohl vyřídit včas. To však stěžovatel neučinil.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl [§43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj