ECLI:CZ:US:1999:1.US.272.99
sp. zn. I. ÚS 272/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného Mgr. M. J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 23. 2. 1999, čj. 15 Co 414/98 - 110, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 3. 1998, čj. 3 C 75/96 - 88, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 31. 5. 1999, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 3. 6. 1999, podal stěžovatel návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 23. 2. 1999, čj. 15 Co 414/98 - 110, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 3. 1998, čj. 3 C 75/96 - 88, s tím, že jak soudem prvního stupně, který zamítl jeho návrh proti odpůrcům, jímž se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků specifikovaných ve výrocích napadených rozsudků, tak soudem odvolacím, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, byl porušen článek 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v této ústavní stížnosti vesměs opakuje argumentaci uplatněnou v průběhu řízení před soudy obou stupňů. Má za to, že soudy nesprávně hodnotily skutkový stav věci, když v celém řízení nesprávně aplikovaly zákon o půdě č. 229/1991 Sb. Podle stěžovatele měly provést dokazování ve věci posouzení nicotnosti výměru ministryně výživy ze dne
10. 10. 1949, čj. 88.668/49-III/2b, který byl vydán v rozporu se zákonem č. 115/1948 Sb. Stěžovatel je toho názoru, že v důsledku této skutečnosti předmětné nemovitosti nikdy na stát nepřešly, a proto k nim nikdy vlastnického práva nepozbyl.
Ústavní soud při projednávání včas podaného návrhu stěžovatele respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat, že toto ustanovení chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, nikoli takové, jehož povaha je sporná a kde např. probíhá v takové věci soudní řízení, jako je tomu v daném případě.
V rámci projednávání této ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, skutková zjištění jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými závěry, přičemž postup byl řádně odůvodněn, takže Ústavní soud nemohl učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Ústavní soud s ohledem ke shora uvedenému musel přisvědčit správnosti závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 1999, čj. 28 Cdo 1808/99 - 135, kterým bylo dovolání stěžovatele do rozsudku odvolacího soudu odmítnuto podle ustanovení §243b) odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ztotožňuje se s názorem dovolacího soudu učiněným ve věci samé, že soudní praxe vesměs nepřipouští, aby nárok na vydání věcí, na které se vztahují ustanovení speciálních restitučních právních předpisů, mezi něž patří i zákon č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, byl v případě nedostatku splnění stanovených podmínek posouzen podle ustanovení občanského zákoníku, jak to v předmětném řízení navrhoval stěžovatel.
Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy se nedostaly, v souvislosti s projednáváním předmětné věci, do rozporu s ústavními principy chránícími vlastnické právo, ani s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu.
Proto bylo nutno považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu vzhledem k tomu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu