ECLI:CZ:US:1999:1.US.327.99
sp. zn. I. ÚS 327/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti P., s.r.o., zastoupené advokátem JUDr. S. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 1997, sp. zn. 33 Cm 107/97, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 1999, sp. zn. 3 Cmo 14/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že stěžovatelka (žalovaná) je povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku změnit obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovo P. a že je v téže lhůtě povinna podat návrh na změnu obchodního jména u rejstříkového soudu.
V záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a zároveň proti tomuto rozsudku připustil dovolání "ohledně právní otázky vztahu ochrany osobního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže".
V odůvodnění tohoto rozsudku Vrchní soud v Praze mimo jiné uvedl, že stěžovatelka při jednání o odvolání požádala odvolací soud o připuštění dovolání v uvedené právní otázce a protože ji Vrchní soud v Praze považoval za otázku zásadního právního významu (jejíž podstata tkví v tom, zda lze uložit k odstranění vzniklého závadného stavu povinnost změny obchodního jména), podání dovolání (roz. ve výroku) výslovně připustil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítla, že její obchodní jméno (P.) vzniklo z odborného výrazu premix minerálií a že při jejím vzniku nebylo chráněno. Toto obchodní jméno bylo dne 1. 8. 1995 zapsáno do obchodního rejstříku. Stěžovatelka se domnívá, že obecné soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §§1 až 3 a 121 občanského soudního řádu a tím prý současně porušily její ústavně zaručená základní práva, zakotvená v čl. 26 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Protože Vrchní soud v Praze proti svému rozsudku připustil dovolání, stěžovatelka je dne 4. 6. 1999 rovněž podala.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a aby vydal nález, že se obě napadená rozhodnutí zrušují.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je možno dovolání považovat za procesní prostředek k ochraně práva ve smyslu citovaného ustanovení v těch případech, kdy je podle zákona přípustné (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 40/93, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, C. H. Beck, 1994, str. 47, a contrario).
V souzené věci - jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a z přípisu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 1999 podala stěžovatelka proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové současně s ústavní stížností i dovolání. Pro podání tohoto dovolání existuje zákonný důvod (§239 odst. 1 o.s.ř.), a je tedy ze zákona přípustné, neboť Vrchní soud v Praze ve výroku napadeného rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Za těchto okolností Ústavní soud dospívá k závěru, že v souzené věci dovolání představuje procesní prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, a jehož vyčerpáním bylo podání ústavní stížnosti podmíněno.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl (ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj