ECLI:CZ:US:1999:1.US.347.98
sp. zn. I. ÚS 347/98
Usnesení
I. ÚS 347/98
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a Vladimíra Paula ve věci stěžovatelky PhDr. I. P., CSc., zastoupené JUDr. K. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti příkazu k zatčení vydaném Okresním soudem v Bruntále dne 23. 6. 1998 pod č. j. 3 T 16/98 - 106, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení příkazu k zatčení, č. j. 3 T 16/98 - 106, vydaného Okresním soudem v Bruntále. Uvedla, že pod sp. zn. 3 T 16/98 je proti ní vedeno trestní stíhání pro trestný čin pohrdání soudem podle §169b trestního zákona. Tohoto trestného činu se měla dopustit tím, že se celkem sedmkrát nedostavila k hlavnímu líčení jako svědek v trestní věci obžalované M. Ch. Tvrdí, že ačkoli v této věci uvedla patřičné vysvětlení (pracovní neschopnost, služební cesty), dne 23. 2. 1998 byl vydán trestní příkaz, jímž byla uznána vinnou ze spáchání výše uvedeného trestného činu a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku. Trestní příkaz nebyl stěžovatelce doručen, byl doručen pouze její právní zástupkyni JUDr. Š., která ji zastupovala v řízení vedeném proti M.Ch., ačkoliv již měla v té době nového obhájce s plnou mocí. Přesto JUDr. Š. podala proti trestnímu příkazu odpor a bylo nařízeno hlavní líčení. Ačkoliv, jak tvrdí stěžovatelka, ona ani její právní zástupce neobdrželi předvolání, dne 7. 7. 1998 v 11.00 hodin do její kanceláře vtrhli policisté v civilu a předali stěžovatelce příkaz k zatčení. Poté byla převezena na místní oddělení Policie ČR v Praze 8 a poté v 19.15 předána Okresnímu soudu v Bruntále. Při výslechu žádala přítomnost svého obhájce JUDr. M. Protože však JUDr. M. nebyl k dispozici z důvodu své dovolené, byl výslech v 19.50 hodin přerušen a zatčená byla umístěna do cely předběžného zadržení. Výslech pokračoval dne 8. 7. 1998 ve 13. 00 hodin. Vzhledem k marným pokusům navázat kontakt s JUDr. M. si zvolila stěžovatelka novou právní zástupkyni, a to JUDr. M. H., která byla přítomna u výslechu stěžovatelky. Po skončení výslechu dne 8. 7. 1998 ve 14.55 hodin byla stěžovatelka ze zatčení propuštěna.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že postupem soudu došlo k porušení jejích základních lidských práv a svobod, konkrétně potom práva uvedená v čl. 7 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod, tedy právo na nedotknutelnost osoby a právo na osobní svobodu.
Ústavní soud si vyžádal stanovisko účastníků řízení a spisový materiál vedený u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 16/98.
Předseda senátu Okresního soudu v Bruntále v písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že je pravdou, že při doručování trestního příkazu byl opomenut druhý obhájce stěžovatelky, jehož plná moc je součástí spisu. Obhájkyně stěžovatelky, která trestní příkaz obdržela, podala proti němu odpor a proto nezbylo, než nařídit ve věci hlavní líčení. Až poté byl vydán příkaz k zatčení. Když byla stěžovatelka převezena k výslechu, žádala přítomnost obhájce JUDr. M. a soudkyně, která ve věci rozhodovala, se opakovaně pokoušela s tímto advokátem spojit, avšak neúspěšně. Poté si stěžovatelka zvolila další obhájkyni, která se výslechu zúčastnila. Okresní státní zastupitelství uvedlo, že dne 30. 1. 1998 byla na stěžovatelku podána obžaloba pro trestný čin pohrdání soudem podle §169b trestního zákona a téhož dne byl zaslán přípis obviněné i jejímu obhájci, kterým byli o podané obžalobě vyrozuměni. Veškeré písemnosti doručované na adresu Okresního státního zastupitelství v Bruntále, tedy trestní příkaz i příkaz k zatčení, byly řádně doručeny. Předvolání k hlavním líčením obdrželo státní zastupitelství v zákonných lhůtách.
Na základě zjištěných skutečností pak Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předně je nutno uvést, že z trestního spisu je zřejmé, že trestní stíhání stěžovatelky pro trestný čin pohrdání soudem podle §169b trestního zákona bylo zahájeno dne 17. 10. 1996 na základě trestního oznámení předsedy senátu Okresního soudu v Bruntále. Toto trestní oznámení bylo odůvodněno tím, že stěžovatelka jako svědkyně v trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 T 175/93 se opakovaně a bez omluvitelných důvodů nedostavuje k hlavnímu líčení. Ze spisu je zřejmé, že stěžovatelka byla opakovaně k hlavnímu líčení předvolána, nikdy se nedostavila, a proto muselo být hlavní líčení z důvodu její nepřítomnosti několikrát (sedmkrát) odročeno. Dne 30. 1. 1998 podalo Okresní státní zastupitelství v Bruntále na I. P. obžalobu a dne 23. 2. 1998 vydal samosoudce okresního soudu ve věci trestní příkaz, kterým byla uznána vinnou ze spáchání výše uvedeného trestného činu a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku. Tento trestní příkaz byl zaslán JUDr. Š., která podle plné moci založené do spisu dne 10. 10. 1996, převzala právní zastoupení stěžovatelky ve věci jejího trestního stíhání dne 30. 9. 1996. Dále byla do spisu založena plná moc udělená stěžovatelkou JUDr. M. dne 27. 2. 1997, aniž by byla plná moc JUDr. Š. odvolána. Jak vyplývá ze spisu, JUDr. M. trestní příkaz doručován nebyl a nepodařilo se jej doručit ani stěžovatelce, a to z důvodu jejího nezastižení v místě trvalého pobytu. K tomu je nutno dodat, že ze spisu rovněž vyplývá, že soudu se ani opakovanými pokusy nepodařilo zjistit, kde se obžalovaná zdržuje. JUDr. Š. podala dne 16. 3. 1998 proti trestnímu příkazu odpor a teprve dne 19. 3. 1998 byl soudu doručen její přípis, v němž informuje soud, že PhDr. I. P., Csc. již nezastupuje. Není tedy pravdou, jak tvrdí stěžovatelka v ústavní stížnosti, že JUDr. Š. stěžovatelku zastupovala pouze v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 175/93, a že její zastupování skončilo dne 30. 5. 1997. Tyto skutečnosti ze spisu nevyplývají. Sama obžalovaná I. P. převzala trestní příkaz spolu se stejnopisem obžaloby před propuštěním ze zatčení dne 8. 7. 1998 a ihned proti němu podala také odpor. Dále vzala na vědomí, že hlavní líčení je nařízeno na 27. 7. 1998 v 16.00 hodin.
Z trestního spisu je dále patrné, že ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, k němuž se však obžalovanou I. P. opakovaně nepodařilo předvolat, a to ani prostřednictvím Policie ČR. Ze spisu je zřejmé, že soud v této věci činil marné pokusy od 20. 3. 1998 až do vydání příkazu k zatčení dne 23. 6. 1998. Příkaz k zatčení je možné vydat v případě, že je dán některý z důvodů vazby (§67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu (§69 odst. 1 trestního řádu). Zatčením se rozumí zjištění pobytu, zadržení a krátkodobé omezení osobní svobody obviněného za účelem jeho dodání orgánu, který příkaz k zatčení vydal. Ustanovení §69 trestního zákona je provedením čl. 8 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je možno obviněného zatknout jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Příkaz k zatčení vydaný Okresním soudem v Bruntále pod č. j. 3 T 16/98 - 106 obsahuje všechny požadované zákonné náležitosti a byl vydán v souladu se zákonným ustanovením §69 trestního řádu. Obviněná I. P., ačkoliv věděla, že je proti ní vedeno trestní stíhání, nezdržovala se na žádné z adres, které byly ve spisu uvedeny. Přestože tvrdila, že se často zdržuje v zahraničí, nikdy neuvedla adresu pro doručování písemností.
Závěrem Ústavní soud konstatuje, že při doručování trestního příkazu sice došlo k pochybení tím, že nebyl doručen také druhému obhájci stěžovatelky, a to JUDr. M., avšak vzhledem k tomu, že obhájkyně stěžovatelky JUDr. Š. podala proti trestnímu příkazu odpor, a ve věci muselo být nařízeno hlavní líčení, nedošlo postupem soudu k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na obhajobu.
Ústavní soud dále z trestního spisu zjistil, že věc se dosud nepodařilo veřejně projednat, neboť soudu se opět nepodařilo doručit stěžovatelce předvolání k hlavnímu líčení. Stěžovatelka se nezdržuje v místě bydliště ani na pracovišti, zdržuje se v zahraničí a adresu pro doručování písemností soudu neoznámila ani ona, ani její obhájce, ač k tomu byl několikrát soudem vyzván. Hlavní líčení je nařízeno na 8. 11. 1999.
Protože Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů z titulu námitek uplatněných stěžovatelkou, odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. října 1999
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
předseda I. senátu Ústavního soudu