ECLI:CZ:US:1999:1.US.405.99
sp. zn. I. ÚS 405/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného advokátkou JUDr. V. B., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 1998, č.j. 2 Cdon 662/97-50, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 9. 1998, sp. zn. 14 C 74/98, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 1999, č.j. 25 Co 665/98-85, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 16. 8. 1999 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků pro jejich rozpor s čl. 9, 26 a 28 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 14 C 74/98, zjistil, že dovolacím rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 1998, č.j. 2 Cdon 662/97-50, byly zrušeny rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 7. 1996, č.j. 14 C 86/96-20, a Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 1996, č.j. 19 Co 575/96-35, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
V souzené věci byly poté vydány další (napadené) rozsudky, tedy rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 9. 1998, sp. zn. 14 C 74/98, a rozsudek Městského soudu v Praze (jako soudu odvolacího) ze dne 9. 3. 1999, č.j. 25 Co 665/98-85. Tento rozsudek byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 18. 6. 1999.
Podle ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jde o speciální ustanovení zákona o Ústavním soudu, takže ustanovení §57 odst. 1 občanského soudního řádu o běhu lhůt nelze použít ani přiměřeně (srov. §63 zákona o Ústavním soudu).
Z obsahu spisu plyne, že ode dne doručení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze stěžovateli. tj. od 18. 6. 1999 - včetně toho dne - do podání ústavní stížnosti prostřednictvím telefaxu, tj. do dne 18. 8. 1999 (kdy byla ústavní stížnost odevzdána i poště), uplynula doba 62 dnů, tedy doba o dva dny delší než zákon o Ústavním soudu připouští.
Ústavní soud konečně - byť jen pro úplnost - dodává, že důvod odmítnutí ústavní stížnosti se týká také rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 1998, č.j. 2 Cdon 662/97-50, neboť i lhůta k podání ústavní stížnosti v tomto případě uplynula marně. To vyplývá ze zákona o Ústavním soudu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 77/1998 Sb., podle něhož 60denní lhůta počínala dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1) a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj