ECLI:CZ:US:1999:1.US.407.99
sp. zn. I. ÚS 407/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. O., zastoupeného JUDr. E. B., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 1999, sp. zn. 14 To 466/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 15. 8. 1999, které Ústavní soud obdržel dne 19. 8. 1999.
Svým návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 1999, sp. zn.
14 To 466/99, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 22. 6. 1999, sp. zn. 3 Nt 234/99, který zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a vyslovil se, že důvod vazby podle ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu trvá.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle ustanovení čl. 8 odst. 2 a 5 a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 90 věty prvé Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že krajský soud sice dospěl k závěru, že důvod tzv. koluzní vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu není dán, ale je nadále dán důvod tzv. vazby útěkové podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Domnívá se, že v průběhu přípravného řízení nevyšlo najevo nic, co by nasvědčovalo útěkovým záměrům stěžovatele. Namítá, že z odůvodnění citovaných usnesení obecných soudů není možné zjistit obavy z následků uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a je třeba je považovat za nepřezkoumatelná.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Krajský soud v Praze i Okresní soud Praha - západ ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti shodně konstatovaly, že se s názorem stěžovatele na porušení jeho práv zakotvených v Listině základních práv a svobod neztotožňují a poukazují na to, že rozhodné skutečnosti jsou blíže zdůvodněny v odůvodněních jejich rozhodnutí.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o zamítnutí stížnosti proti zamítavému rozhodnutí o jeho žádosti o propuštění z vazby a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování obecného soudu z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 věty prvé Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Z usnesení shora citovaného Krajského soudu v Praze zjistil Ústavní soud, že krajský soud postupoval při svém rozhodování zcela v intencích §72 odst. 1 tr. řádu o přezkoumávání důvodů vazby, podle kterého jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se změnily. Krajský soud při svém přezkoumávání správnosti výroku usnesení Okresního soudu Praha - západ shledal, že důvod vazby podle ustanovení §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu není reálný a že nadále trvá pouze důvod vazby útěkové podle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, když dle okolností činu hrozí stěžovateli v případě odsouzení vysoký trest. Ústavní soud konstatuje, že se nezabývá přehodnocováním existence či neexistence příslušného vazebního důvodu, neboť tato otázka je zpravidla řešena v působnosti obecných soudů, které vycházejí ze zjištění vyplývajících z trestního spisu. Posláním Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Při řízení o podané ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecného soudu došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu