ECLI:CZ:US:1999:1.US.438.99
sp. zn. I. ÚS 438/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P.T., zastoupeného advokátem JUDr. V. P., proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno - venkov ze dne 20. 11. 1996, č.j. 44907/960/96/Zem, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 2. 4. 1997, čj. FR 140/798/1997, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 1999, č.j. 29 Ca 141/97-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 7. 9. 1999 domáhá zrušení citovaného rozhodnutí Finančního úřadu Brno - venkov ze dne 20. 11. 1996, kterým mu byla vyměřena darovací daň ve výši 7 434,- Kč, a zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 2. 4. 1997, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti uvedenému rozhodnutí Finančního úřadu Brno - venkov. Dále se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 1999, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně proto, že napadené správní rozhodnutí je v souladu se zákonem.
Stěžovatel nesouhlasí s vyměřením daně Finančním úřadem Brno - venkov, neboť se domnívá, že tato povinnost mu byla uložena neoprávněně, a s právním názorem Finančního ředitelství v Brně a Krajského soudu v Brně, že k uložení povinnosti k úhradě darovací daně došlo v souladu se zákonem. Napadenými rozhodnutími byl dle tvrzení stěžovatele porušen čl. 4 odst.1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Brně, č.j. 29 Ca 141/97, zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně byl právnímu zástupci stěžovatele JUDr. V. P. doručen dne 9. 7. 1999.
Ústavní stížnost lze podle ust. §72 odst.2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst.1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury považuje Ústavní soud tuto šedesátidenní lhůtu za lhůtu procesní. Pro běh této lhůty je určující, že podle citovaného ustanovení §72 odst. 2 je prvním dnem šedesátidenní lhůty již den doručení napadeného rozhodnutí. Protože ze spisu Krajského soudu v Brně je zřejmé, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 9. 7. 1999, připadl poslední den šedesátidenní lhůty na den 6. 9. 1999, což bylo pondělí. Stěžovatel podal svou ústavní stížnost u Ústavního soudu osobně teprve následující den, tj. 7. 9. 1999, tedy po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj