ECLI:CZ:US:1999:1.US.44.99
sp. zn. I. ÚS 44/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti H. F., zastoupené JUDr. K. M., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1998, čj. 12 Co 478/98 - 121, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 4. 1998, čj. 9 C 191/92 - 98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ze dne 21. 1. 1999 napadá v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů první a druhé instance a tvrdí, že jimi byla porušena základní práva a svobody, zaručené ústavním zákonem a Listinou základních práv a svobod, konkrétně čl. 11, jež se týká majetku, a dále nápravy křivd způsobených totalitním systémem, které měly být zákonem o mimosoudních rehabilitacích rehabilitovány.
Jak Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí konstatoval, čl. 11 Listiny základních práv a svobod chrání jen vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, např. proto probíhá soudní řízení.
Pokud stěžovatelka namítá, že soudy nedospěly ve svých rozhodnutích k nápravě křivd, které jí byly způsobeny a nedostalo se jí zákonem stanovené mimosoudní rehabilitace, musel Ústavní soud konstatovat, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a jako soud ustanovený pro ochranu ústavnosti neposuzuje jednotlivá stanoviska a výklady obecných soudů ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Porušení takových ústavně chráněných práv Ústavní soud v projednávaném případě nezjistil a ani nejsou výslovně v předložené ústavní stížnosti uváděna žádná další tvrzení v tom směru.
Ústavní soud se nicméně seznámil podrobně s oběma napadenými rozhodnutími, jejichž základem bylo uplatnění restitučního nároku, pokud jde o dům čp. 1529 se stavební parcelou p. č. 2415 a zahradou p. č. 2416 v katastrálním území S., a to žalobou, kterou stěžovatelka podala společně s JUDr. J. B.
Ústavní soud nemohl přehlédnout zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5, z něhož bylo zřejmé pochybení účastníků této restituce. Soud konstatoval, že původní povinná osoba, Bytový podnik v Praze 5, navrhla žalobu zamítnout s tím, že výzvami ze dne 26. 9. 1991, které jim byly doručeny, uplatnili nárok na vydání domu čp. 1529 ing. K. F., P. F. a JUDr. J. B., a to svým jménem bez přiložení jakýchkoliv dokladů. Z dodatečně předložených dokladů pak vyplynulo, že oprávněnými osobami by byli podle §3 odst. 2 písm. e) zákona o mimosoudních rehabilitacích jejich žijící rodiče, ale ti nárok neuplatnili. Městský soud v Praze se ztotožnil se soudem první instance, že z výzev učiněných dopisy ze dne 26. 9. 1991 jednoznačně vyplývá, že o vydání domu čp. 1529 žádali potomci oprávněných osob svými vlastními jmény, aniž by bylo možno dovodit, že tak činí v zastoupení svých rodičů. Na tomto postupu obecných soudů neshledal nic, co by porušovalo ústavně zaručená práva stěžovatelky a při naopak přivedl k rozhodnutím, která jsou v souladu s požadavky restitučních předpisů.
Ústavnímu soudu po zjištěních, která vyplývají z rozhodnutí obou obecných soudů, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 1999 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu