ECLI:CZ:US:1999:1.US.443.99
sp. zn. I. ÚS 443/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 16. 8. 1999, sp. zn. Nt 320/99 (správně sp. zn. 14 To 256/99). takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 7. 9. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 9. 9. 1999.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 16. 8. 1999, sp. zn. Nt 320/99 (správně sp. zn. 14 To 256/99), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 7. 1999, sp. zn. Nt 320/99, který zamítl jeho žádost o propuštění z vazby a vyslovil se, že důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu trvá.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle ustanovení čl. 8 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 8 odst. 5, podle něhož lze vzít do vazby pouze z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Domnívá se, že podle ustanovení §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení. Namítá, že citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor za konkrétní skutečnosti míněné zákonem pokládá obecné a banální okolnosti, které takovou povahu nemají, a proto toto usnesení odporuje zákonu.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti byl Ústavní soud nucen nejprve konstatovat, že ustanovení čl. 8 Ústavy ČR, o kterém se stěžovatel několikrát zmiňuje, doslovně zní: "Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků". Vzhledem k vlastnímu obsahu ústavní stížnosti měl stěžovatel zřejmě na mysli ustanovení čl. 8 Listiny základních práv a svobod. Dále Ústavní soud, podle již ustálené judikatury, konstatuje, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o zamítnutí stížnosti proti zamítavému rozhodnutí o jeho žádosti o propuštění z vazby a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování obecného soudu z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 1 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Z usnesení shora citovaného Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, Ústavní soud zjistil, že krajský soud postupoval při svém rozhodování zcela v intencích §72 odst. 1 tr. řádu o přezkoumávání důvodů vazby, podle kterého jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se nezměnily. Ústavní soud konstatuje, že se nezabývá přehodnocováním existence či neexistence příslušného vazebního důvodu, neboť tato otázka je zpravidla řešena v působnosti obecných soudů, které vycházejí ze zjištění, vyplývajících z trestního spisu. Posláním Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Při řízení o podané ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecného soudu došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu