ECLI:CZ:US:1999:1.US.458.98
sp. zn. I. ÚS 458/98
Usnesení
I. ÚS 458/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele V. Č., spol. s no., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. 15 Ca 280/98-9, s níž byl spojen návrh na zrušení ustanovení §250j odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá v prvé řadě zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. 15 Ca 280/98-9, kterým bylo zastaveno řízení o opravném prostředku stěžovatelky proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Lounech ze dne 12. 6. 1998, sp. zn. V 1-413/98. Soud řízení zastavil, nebot' stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek z opravného prostředku zároveň s jeho podáním (§250 m odst. 1 občanského soudního řádu) a neučinila tak ani na základě výzvy soudu ve lhůtě soudem stanovené. Výzva obsahovala poučení, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku "ve výzvě" určené soudem, bylo porušeno její základní právo, nebot' soudní poplatek byl sice zaplacen později, leč ještě před počátkem lhůty pro odvolání, pokud by ovšem bylo odvolání přípustné. Stěžovatelka poukazuje na to, že v jiných věcech platí ust. §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., které umožňuje účastníku řízení napravit pochybení způsobené nezaplacením soudního
I. ÚS 458/98
poplatku ve lhůtě určené soudem tím, že zaplatí soudní poplatek ve lhůtě pro odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jde o právo podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), k jehož porušení prý došlo tím, že bylo stěžovatelce "postupem soudu ... zabráněno v možnosti, aby jí tvrzené zkrácení na právech rozhodnutím orgánu veřejné správy mohlo být přezkoumáno nezávislým a nestranným soudem". Důsledky nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě jsou ve správním soudnictví nepřiměřeně tvrdé, nebot' zmeškání lhůty znamená nevratnou ztrátu práva na přezkoumání správního rozhodnutí soudem.
Zásah do základního práva stěžovatelky umožnila - podle jejího názoru - i platná právní úprava, zejména ust. §250 j odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), které je vykládáno tak, že v řízení podle hlavy páté o.s.ř. nejsou připuštěny proti rozhodnutí soudu ani řádné ani mimořádné opravné prostředky; a to ani proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Toto zákonné ustanovení je podle názoru stěžovatelky v rozporu s článkem 6 odst. 1 Úmluvy i článku 36 odst. 2 Listiny, proto dále navrhla, aby Ústavní soud zrušil ust. §250j odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění.
Stěžovatelka také navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. 15 Ca 280/98-9.
K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem, který uvedl, že nelze považovat za nepřiměřeně tvrdé důsledky - spojené s nezaplacením soudního poplatku ve správním soudnictví - jestliže zákon o soudních poplatcích zakotvuje splatnost soudního poplatku již okamžikem vzniku poplatkové povinnosti a dále ještě ukládá soudu, aby v případě nesplnění této poplatkové povinnosti vyzval poplatníka k jejímu dodatečnému splnění ve stanovené lhůtě. Krajský soud v souladu se zákonem takto postupoval, když podle ust. §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 20 dnů, tj. ve lhůtě více jak přiměřené. Pokud ani na výzvu doručenou zástupci stěžovatelky, tj. advokátovi, stěžovatelka poplatkovou povinnost ve lhůtě nesplnila, nejde o nic jiného než o liknavost a nikoli o nezákonný postup soudu, který v souladu s ust. §9 odst. 2 cit. poplatkového zákona řízení zastavil. Také nejde o nepřiměřenou tvrdost zákona, tj. občanského soudního řádu, který neumožňuje opravné prostředky proti rozhodnutím soudu, vydaným v řízení dle hlavy druhé
I. ÚS 458/98
části páté o.s.ř. (§250j odst. 4 o.s.ř.). Krajský soud navrhl zamítnutí ústavní stížnosti v části týkající se zrušení usnesení ze dne 31. 8. 1998, č.j. 15 Ca 280/98-9. Pokud jde o část týkající se navrhovaného zrušení ust. §250j odst. 4 o.s.ř. není krajský soud v této části účastníkem řízení.
Katastrální úřad v Lounech se postavení vedlejšího účastníka vzdal.
Další vedlejší účastník ing. J. K. se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak již Ústavní soud např. ve věci sp. zn. I. ÚS 188/97 konstatoval, je správní soudnictví České republiky budováno na principu jednoinstančního řízení, v němž je podání opravných prostředků podle ust. §250j odst. 4 o.s.ř. pro hlavu druhou, část pátou, tohoto předpisu vyloučeno. Není určující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, nebot' uvedená zákonná úprava neobsahuje v tomto směru žádné rozlišení. I když tedy ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, předpokládá možnost podání odvolání, nemůže uvedený předpis sám o sobě vyvolat přípustnost opravného prostředku v souzené věci. Předmětem řízení je totiž i v takovém případě věc podléhající režimu správního soudnictví: "Při zastavení řízení ve věcech správního soudnictví podle ust. §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích není odvolání přípustné, protože není přípustné ani ve věci samé (arg. a maiore ad minus). Ustanovení §9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích se tu proto neuplatní" (viz Bureš, J. Drápal, L. Mazanec: Občanský soudní řád, Komentář, 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1977, str. 822).
Úhrada soudního poplatku (pokud nejsou dány zákonné podmínky pro osvobození od jeho zaplacení) patří k základním procesním podmínkám, za nichž řízení před (obecným) soudem může být zahájeno a této skutečnosti si účastník zamýšleného řízení musí být vědom, zejména byl-li - ve smyslu zákonné procesní úpravy - na důsledky svého opomenutí vydanou výzvou upozorněn; poukazy stěžovatelky na "nepřiměřeně tvrdé důsledky" z promarnění výzvou stanovené lhůty proto nejsou důvodné.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu a zásada rovnosti mezi účastníky řízení ve smyslu článku 36
I. ÚS 458/98
odst. 1 a článku 37 odst. 3 Listiny. Posuzovaná ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu nelze rozhodovat ani o návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Ostatně tento návrh postrádal jakékoli odůvodnění.
Obdobně je tomu i pokud jde o návrh na zrušení ustanovení §250j o.s.ř. v současně platném znění, nebot' zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti brání meritornímu projednání návrhu podanému ve smyslu ust. §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 1999
JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu