ECLI:CZ:US:1999:1.US.461.99
sp. zn. I. ÚS 461/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 1999, sp. zn. 1 To 536/99, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. Nt 3277/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 17. 9. 1999, které Ústavní soud obdržel ve stejný den.
Svým návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. Nt 3277/99, o vzetí do vazby a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 1999, sp. zn. 1 To 536/99, jímž byla zamítnuta stížnost proti tomuto usnesení.
Stěžovatel má za to, že shora uvedenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu ve smyslu ustanovení čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, podle nichž lze vzít do vazby z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu, a dále čl. 90 Ústavy ČR, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a pouze soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Porušení shora citovaných základních práv vidí v tom, že v usnesení obecných soudů nejsou uvedeny konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z maření vyšetřování.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o vzetí do vazby a napadené usnesení o zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení o vzetí do vazby a zjistil, že stěžovatel v řízení před obecnými soudy sice podal proti usnesení okresního soudu o vzetí do vazby v zákonné lhůtě stížnost, ale blíže ji neodůvodnil. Neuvedl tedy konkrétní důvody (jak uvádí v ústavní stížnosti), na které by mohl krajský soud, jako soud stížnostní, reagovat. Ústavní soud dále zjistil, že vzetí obviněného do vazby je obecnými soudy zdůvodňováno stavem řízení, kdy nebyli vyslechnuti svědci, opětovně vyslechnuti spoluobvinění, kdy trestní řízení je teprve v počátcích a obviněný se ke sdělenému obvinění staví negativně. Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 1,2 a 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy ČR, se nejedná o návrh opodstatněný. Stěžovateli bylo sděleno obvinění z trestného činu uvedeného v trestním zákoně, do vazby byl vzat rozhodnutím soudu a z důvodu stanoveného v §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu, o jeho případné vině a trestu bude opět rozhodovat soud. K existenci či neexistenci vazebního důvodu ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti tuto skutečnost nepřehodnocoval, neboť tato otázka zpravidla sahá do působnosti obecných soudů, kterým znalost skutkových okolností a důkazní situace nejlépe umožňuje posoudit, zda je vzetí do vazby nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení.
Ústavní soud se zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu