ECLI:CZ:US:1999:1.US.468.99
sp. zn. I. ÚS 468/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. S., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 1999, sp.zn. 22 Ca 432/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 17. 9. 1999 domáhá zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného ČR - Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 29. 7. 1998, č.j. FŘ 4418/110/98/To. Krajský soud v Ostravě řízení zastavil s odůvodněním, že žalobce neodstranil v soudem určené lhůtě 15 dnů vadu návrhu spočívající v tom, že nebyla doložena plná moc advokáta k podání žaloby a k zastupování v řízení.
Stěžovatel s tímto postupem krajského soudu nesouhlasí. Stanovená lhůta byla lhůtou soudcovskou a vada návrhu vadou odstranitelnou. Přestože vada návrhu nebyla skutečně odstraněna ve lhůtě stanovené Krajským soudem v Ostravě, je stěžovatel názoru, že řízení nemělo být zastaveno, neboť vada byla sice po stanovené lhůtě (8. 6. 1999), avšak ještě před vydáním napadeného rozhodnutí (17. 6. 1999) odstraněna. Tuto skutečnost prý měl vzít Krajský soud v Ostravě v úvahu, neboť k odstranění vady skutečně došlo. Namísto toho zvolil Krajský soud v Ostravě postup, kterým fakticky odňal stěžovateli možnost meritorně se domoci přezkumu správního rozhodnutí, čímž došlo - dle tvrzení stěžovatele - k porušení jeho práva na spravedlivý proces a jeho základního práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst.1, odst.2, jakož i čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 432/98, bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele (žalobce) JUDr. B. G. dne 22. 7. 1999.
Ústavní stížnost lze podle ust. §72 odst.2 zák. č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst.1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury považuje Ústavní soud tuto šedesátidenní lhůtu za lhůtu procesní. Protože je ze spisu Krajského soudu v Ostravě zřejmé, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci doručeno dne 22. 7. 1999, připadl by poslední den šedesátidenní lhůty na den 19. 9. 1999. Tento den byla neděle, takže posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo pondělí 20. 9. 1999 (§63 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, §57 odst.2 občanského soudního řádu). Stěžovatel však podal ústavní stížnost k poštovní přepravě teprve následující den, tj. 21. 9. 1999, tedy po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání.
Proto soudce zpravodaj podle ust. §43 odst.1 písm.b) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. listopadu 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj