ECLI:CZ:US:1999:1.US.482.98
sp. zn. I. ÚS 482/98
Usnesení
I. ÚS 482/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele R., spol. s r.o., zastoupené advokátem JUDr. M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 1998, č.j. 5 Cmo 547/98-120, a o návrhu na odklad tohoto usnesení, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 1998, č.j. 5 Cmo 547/98-120. Tímto usnesením změnil Vrchní soud v Praze usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 1998, č.j. 33 Cm 126/97-97, ve výroku o nákladech řízení "ve vztahu žalobce (Komerční banky, a. s., Praha 1, Na Příkopě 33) - první žalovaný (R., spol. s no.) tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 57.634,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení". Vrchní soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Vrchní soud v Praze konstatoval, že Krajský soud v Hradci Králové ve věci žalobce Komerční banky, a.s., v Praze, proti žalovaným 1) R., společnost s ručením omezeným a 2) F., a.s., o zaplacení částky 2,881.620,- 60 Kč s přísl., řízení zastavil, nebot' žalobce vzal před prvním jednáním ve věci žalobu zpět. Krajský soud dále rozhodl, že se žalobci vrací 57.634,- Kč ze zaplaceného soudního poplatku a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vrchní soud v Praze však dovodil, že žalobce vzal žalobu zpět pro chování prvního žalovaného - stěžovatele, který se zavázal
I. ÚS 482/98
zaplatit dluh žalobci podle splátkového kalendáře. V tom případě bylo namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce - první žalovaný, podle ust. §146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") a nikoli (jak to učinil soud 1. stupně) podle ust. §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Náklady žalobce představovaly 57.634,- Kč vynaložených za 1/2 soudního poplatku ze žaloby. Proto Vrchní soud v Praze - jak již bylo uvedeno - rozhodnutí soudu 1. stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu žalobce - první žalovaný - změnil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že spor mezi ním a Komerční bankou, a.s., v Praze probíhal na základě žaloby Komerční banky ze dne 10. 10. 1996 (sp. zn. 33 Cm 126/97) s návrhem, aby jí stěžovatel a F., a.s., Praha 7, zaplatily částku 2,881.620,60 Kč s přísl. Žaloba byla podána až poté, kdy stěžovatel dne 22. 5. 1995 uzavřel s F., a.s., smlouvu označenou jako darovací, podle níž R. darovala a.s. F. objekt čp. 78 se stavební parcelou parc. č. 375 a objekt čp. 77 se stavební parcelou parc. č. 376, vše kat. úz. a obec L., zapsané na LV č. 2287 u Katastrálního úřadu S. Toto darování bylo vázáno na úhradu dluhů stěžovatele uvedených ve smlouvě, mimo jiné i úvěrů poskytnutých Komerční bankou. Situaci, která následně nastala, stěžovatel nezavinil. F. zcela ignorovala převzaté závazky, proto ji stěžovatel vyzval k vrácení daru. Stěžovatel dne 13. 6. 1997 odstoupil od původně "darovací", ale v podstatě "kupní smlouvy" a následně dne 30. 6. 1997 byla notářským zápisem mezi F. a stěžovatelem uzavřena dohoda o odstoupení od smlouvy. Stěžovatel podal u Okresního soudu ve Svitavách žalobu na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a.s. F. z neplatné darovací smlouvy, leč okresní soud žalobu zamítl. Na základě odvolání pak Krajský soud v Hradci Králové rozhodl (datum ani spisovou značku stěžovatel neuvedl), že tzv. "darovací smlouva" resp. "kupní smlouva" jsou absolutně neplatné. Po rozsudku byla následně provedena změna zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatele. Z těchto skutečností podle názoru stěžovatele vyplývá, že danou situaci nezavinil, ale naopak činil vše pro to, aby byla zajištěna úhrada dluhů, mimo jiné i úhrada úvěru poskytnutého Komerční bankou. Protože stěžovatel uznal svůj závazek vůči Komerční bance a dohodl s ní splátkový kalendář, vzala Komerční banka žalobu zpět a žádala vrácení 1/2 soudního poplatku s tím, že první a druhý žalovaný jsou povinni nahradit druhou polovinu soudního poplatku. Krajský soud v Hradci Králové řízení zastavil a rozhodl o vrácení 1/2 soudního poplatku Komerční bance s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Teprve v odvolání požadovala Komerční banka zaplacení 1/2 soudního poplatku výhradně proti stěžovateli, což je v rozporu s jejím návrhem na zpětvzetí žaloby. Vrchní soud v Praze při rozhodování o podaném odvolání nevzal v úvahu zpětvzetí
I. ÚS 482/98
návrhu (kdy žalobkyně požadovala zaplacení 1/2 soudního poplatku u R.,a F.) a rozhodl podle obsahu odvolání, že stěžovatel je povinen uhradit l/2 soudních poplatků. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by zavinil zastavení řízení; odvolací soud měl posoudit, zda k zavinění došlo také ze strany F.. Tímto postupem došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu vyplývajícího z článků 36 - 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Proto stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a současně podal návrh na odklad vykonatelnosti tohoto usnesení.
K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Vrchní soud v Praze, který uvedl, že stěžovatel opírá svou stížnost o vztahy mezi žalovanými, které jsou "ve vztahu žalobce k nim" zcela nerozhodné a nijak se jeho práv proti stěžovateli nedotýkají. Z hlediska procesního došlo ke zpětvzetí návrhu žalobcem zcela jednoznačně proto, že stěžovatel uznal svou povinnost zaplatit a dohodl postup splácení. To, že uzavřel "nesmyslné smlouvy" s druhým žalovaným, se žalobce nijak netýká. Tyto skutečnosti stěžovatel uvádí sám - a nejsou tedy sporné - jinak je však hodnotí a mylně se domnívá, že je nutno k okolnostem vzájemných vztahů mezi žalovanými přihlédnout při rozhodování o náhradě nákladů řízení i ve vztahu k žalobci. Stížností dotčené usnesení odpovídá jak. ust. §146 odst. 2 o.s.ř., tak i ustálené judikatuře, proto Vrchní soud v Praze považuje ústavní stížnost i z věcného hlediska za nedůvodnou.
Vedlejší účastník - Komerční banka, a.s., v Praze uvedla, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním názorem odvolacího soudu, a další skutečnosti, které by mu znemožnily uplatnit její právo u soudu, neuvádí. Podle názoru vedlejšího účastníka k porušení základních práv na soudní ochranu tak, jak jsou uvedeny v Listině a v ústavě ČR, postupem soudu nedošlo. Vedlejší účastník uvedl ještě některé okolnosti ohledně jednání stěžovatele rozhodné pro posouzení věci, a to:
- stěžovatel jako první porušil smluvní vztah s Komerční bankou tím, že přestal v dohodnutých termínech uhrazovat splátky úvěrů a úroků,
- následně bez souhlasu Komerční banky uzavřel s F. darovací smlouvu ohledně nemovitostí, na kterých vázlo zástavní právo ve prospěch Komerční banky a zajišťovalo pohledávky z uzavřených úvěrových smluv, přestože se v zástavních smlouvách zavázal, že bez souhlasu Komerční banky smluvně nepřevede nemovitosti na jiného,
- není úplně pravdou, že toto darovaní bylo vázáno na úhradu dluhů stěžovatele (mimo jiné i úvěrů poskytnutých Komerční bankou), neboť smlouva se zmiňovala pouze o úvěrové
I. ÚS 482/98
smlouvě reg. č. A 876 ze dne 6. 12. 1991, druhá úvěrová smlouva pod reg. č. 1034 ze dne 31. 3. 1993 zde uvedena nebyla,
- stěžovatel si byl dobře vědom svého postavení dlužníka Komerční banky a teprve až před
nařízeným jednáním u Krajského soudu v Hradci Králové dobrovolně začal splácet dluh,
- v současné době stěžovatel nedodržel splátkový kalendář a od měsíce listopadu 1998 opět
přestal dluh uhrazovat.
Komerční banka navrhla zamítnutí ústavní stížnosti a současně se vzdala postavení vedlejšího účastníka.
Při posuzování oprávněnosti ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze právem vychází z ust. §146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Podle tohoto zákonného ustanovení byl-li však pro chování odpůrce vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení odpůrce. Jestliže v souzeném případě důvodem zastavení řízení bylo zpětvzetí návrhu a žalobce nezavinil zastavení řízení - když vzal zpět důvodný návrh - má právo, aby odpůrce nahradil náklady, které žalobce účelně na uplatnění práva vynaložil. Tak tomu bylo i v tomto případě, nebot' stěžovatel uznal svůj závazek vůči žalobci a dohodl s ním splátkový kalendář. Uznání celého dluhu vůči Komerční bance provedl jen stěžovatel, takže jen on ve svých důsledcích zapříčinil, že řízení muselo být zastaveno. Vzájemné vztahy mezi stěžovatelkou a F., a.s., nejsou v tomto případě rozhodné, jak správně uvedl ve svém vyjádření Vrchní soud v Praze, který poukázal na to, že k okolnostem vzájemných vztahů mezi žalovanými nebyl povinen při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout. Ústavní soud považuje tuto argumentaci za přesvědčivou a odpovídající konstantní judikatuře, která je i z ústavně právního hlediska akceptovatelná.
Lze dodat, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou zpravidla záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v souzené věci k porušení ústavních práv stěžovatele domáhat se stanoveným postupem jeho práv u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 Listiny nedošlo. Pokud se stěžovatel dovolává ochrany svých práv podle
I. ÚS 482/98
čl. 37 - 40 Listiny, nijak blíže nespecifikuje, v čem porušení těchto článků Listiny spatřuje. To nezjistil ani Ústavní soud.
Ze všech těchto důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl. Z týchž důvodů nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 1999
JUDr. Vojen Güttler předseda
senátu Ústavního soudu