ECLI:CZ:US:1999:1.US.489.99
sp. zn. I. ÚS 489/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti J. M., zastoupené advokátem JUDr. M. Š., proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 1999, č.j. 12 Cm 1685/95-250, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, č.j. 4 Cmo 444/99-199, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 9. 1999 brojila stěžovatelka proti postupu Krajského obchodního soudu v Ostravě s poukazem na to, že tento soud porušil její základní práva a svobody zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod tím, že ji nepozval k jednání, přestože vstoupila do řízení jako vedlejší účastník. V doplnění návrhu ze dne 3. 12. 1999 (sepsaném advokátem k výzvě Ústavního soudu o odstranění vad) stěžovatelka dále uvedla, že Krajský obchodní soud v Ostravě svým usnesením ze dne 9. 4. 1999, sp. zn. 12 Cm 1685/95, nepřipustil její vstup jako vedlejšího účastníka na straně žalované do řízení vedeného pod shodnou spisovou značkou mezi žalobcem B. M. a žalovaným Zemědělským družstvem "A." o zaplacení částky 491.144 Kč. Toto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 4 Cmo 444/99, potvrzeno. Dne 2. 9. 1999 proto podala opakovanou žádost o pozvání k jednání soudu s tím, že vstoupila opětovně do řízení jako vedlejší účastník. Přestože se tak podle tvrzení stěžovatelky stalo až po doručení shora uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a na základě jiného právního zájmu na výsledku řízení než který odůvodňoval její dřívější vstup do řízení, Krajský obchodní soud v Ostravě s ní jako s vedlejším účastníkem nejednal a k jednání, ve kterém mohla uplatnit svá práva, ji nepřizval.
Znemožněním účasti v řízení - podle mínění stěžovatelky - došlo k porušení jejích shora citovaných základních práv a svobod. Proto se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku ze dne 16. 9. 1999, kterým uložil Krajský obchodní soud v Ostravě k návrhu B. M. odpůrci Zemědělskému družstvu "A." povinnost k zaplacení peněžité částky a nákladů řízení ve prospěch navrhovatele, obojí ve výši uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Mimo to napadla stěžovatelka - podle obsahu svých podání - i citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 4 Cmo 444/99, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 1999, sp. zn. 12 Cm 1685/95.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn 12 Cm 1685/95, ze kterého zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 4 Cmo 444/99, bylo doručeno obecnému zmocněnci stěžovatelky dne 16. 7. 1999. Podle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze podat ústavní stížnost do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákona k ochraně práva poskytuje. Tím bylo právě, co se připuštění vedlejšího účastenství v řízení týče, usnesení Vrchního soudu v Olomouci coby soudu odvolacího. Proto měla být ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí podána nejpozději dne 13. 9. 1999. Takovou stížnost bylo dále nutno podat přímo Ústavnímu soudu (viz ust. §§27 odst. 2 a 34 odst. 1 citovaného zákona) nebo, vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu se lhůta k podání ústavní stížnosti považuje za lhůtu procesní, i orgánu, který má povinnost ji doručit (viz ust. §63 citovaného zákona a ust. §57 odst. 3 občanského soudního řádu). Pouze taková podání mají za následek zachování příslušné lhůty. Proto za den podání ústavní stížnosti proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci lze považovat nejdříve den 1. 10. 1999, což je den, kdy Krajský obchodní soud v Ostravě předal k poštovní přepravě první podání stěžovatelky, jež učinila u tohoto soudu, místo aby je podala u Ústavního soudu. Jestliže však stěžovatelka podala ústavní stížnost obsahově napadající mimo jiné usnesení, jenž jí bylo doručeno již dne 16. 7. 1999, je nutno považovat ústavní stížnost v tomto směru za opožděnou.
Pokud se dále stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského obchodního soudu ze dne 16. 9. 1999, je Ústavní soud nucen konstatovat, že k podání ústavní stížnosti v tomto směru není oprávněna. Je tomu tak proto, že nebyla a není účastníkem řízení, ve kterém došlo k vydání tohoto rozsudku, neboť o jejím právu být vedlejším účastníkem v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 1685/95 bylo již dříve (a jiným rozhodnutím) pravomocně rozhodnuto tak, že se nepřipouští. Změnu tohoto postavení stěžovatelky by mohlo přivodit pouze rozhodnutí Ústavního soudu zrušující shora uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci. To je však z důvodů výše uvedených vyloučeno.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem a zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout [ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. 10. 2000
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj