ECLI:CZ:US:1999:1.US.491.99
sp. zn. I. ÚS 491/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele ing. J. C., zastoupeného JUDr. M. H., advokátkou, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. Nt 622/99, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 1999, sp. zn. 6 To 317/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 5. 10. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 6. 10. 1999.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. K. R. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. Nt 622/99 ohledně návrhu odsouzeného ing. J. C. na povolení obnovy řízení v trestní věci sp. zn. 2 T 125/97 a rovněž shora uvedené usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti tomuto usnesení.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, podle něhož lze státní moc uplatňovat v mezích a způsoby stanovenými zákonem a občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, dále jeho práva stanovená v obecných ustanoveních hlavy první Listiny základních práv a svobod na svobodu a rovnost (čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1 a 3) a jeho právo na spravedlivý proces a zákonného soudce stanovené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Svá tvrzení stěžovatel odůvodňuje tím, že svou stížnost proti usnesení okresního soudu doplnil o nové skutečnosti, kterými se stížnostní soud zabýval, čímž byla porušena dvoustupňovitost trestního řízení.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o nevyloučení předsedy senátu z vykonávání úkonů trestního řízení a napadené usnesení o zamítnutí stížnosti a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se nejedná o návrh důvodný. Z usnesení okresního soudu Ústavní soud zjistil, že předseda senátu v usnesení výslovně uvedl, že je bez poměru k odsouzenému, k jeho obhájci a rovněž i k projednávané věci. Z usnesení krajského soudu pak Ústavní soud zjistil, že krajský soud se s rozhodnutím okresního soudu zcela ztotožnil, když dovodil, že ani nové skutečnosti uváděné stěžovatelem ničím nezakládají konkrétní obavu nebo pochybnost, že předseda senátu by nemohl nestranně rozhodovat a nelze ani dovozovat jeho poměr k projednávané věci. Ke stejnému závěru se přiklonil i Ústavní soud, když zároveň poukazuje na znění ustanovení §145 odst. 2 tr. řádu, podle něhož lze stížnost opřít o nové skutečnosti a důkazy. Postupem orgánů činných v trestním řízení, resp. postupem a rozhodnutím obou soudů, tedy nemohla být, jak z výše uvedeného vyplývá, dotčena jeho základní práva na zákonného soudce a na spravedlivý proces.
Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu