ECLI:CZ:US:1999:1.US.497.98
sp. zn. I. ÚS 497/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele K. B., zastoupeného advokátem JUDr. F. K., proti průtahům v řízení Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 33 T 8/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že byl vzat usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 1996 do vazby, přestože již tehdy žádný vazební důvod neexistoval. Všechny jeho žádosti o propuštění z vazby byly Krajským soudem v Ostravě, Vrchním soudem v Olomouci a Nejvyšším soudem ČR zamítnuty. V době podání ústavní stížnosti byl tedy již 30 měsíců ve vazbě, což považuje za lhůtu nelogickou a nadbytečnou a svědčící o bezdůvodném protahování trestního řízení. Tím prý byla porušena jeho základní práva a svobody, zakotvená v čl. 5 odst. 3 a v čl. 6 odst. 1 (bez uvedení právního předpisu), dále v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v §2 odst. 2 (presumpce neviny) a odst. 4 (povinnost orgánů činných v trestním řízení projednávat trestní věci co nejrychleji a při zachování občanských práv) a v §§71 a 72 trestního řádu. Proto stěžovatel Ústavní soud žádá, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), spravedlivě a v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a aby jeho vazební věc byla vyřízena přednostně s největším urychlením (§§71 a 72 trestního řádu).
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Vrchní soud v Olomouci. Ve svém vyjádření zejména uvedl, že k porušení základních práv a svobod stěžovatele (a tedy k průtahům v řízení) nedošlo a stručně zrekapituloval hlavní momenty průběhu řízení v této trestní věci: dne 2. 5. 1996 bylo stěžovateli sděleno obvinění pro trestný čin, za který byl později pravomocně odsouzen, téhož dne byl zadržen a vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Stěžovatele původně zastupoval Mgr. P., dne 27. 1. 1997 udělil plnou moc Mgr. S. a dne 24. 4. 1998 JUDr. K. Ve dnech 25. - 28. 11. 1997 projednal Krajský soud v Ostravě věc v hlavním líčení a pod č.j. 33 T 8/97-800 ze dne 28. 11. 1997 vyhlásil vůči stěžovateli a dvěma spoluobžalovaným odsuzující rozsudek. Tento rozsudek byl stěžovateli doručen dne 31. 12. 1997. Na den 28. 4. 1998 nařídil Vrchní soud v Olomouci ve věci veřejné zasedání k projednání odvolání obžalovaných, leč stěžovatel změnil obhájce, a proto bylo řízení proti němu ze společného řízení vyloučeno k samostatnému projednání. Vrchní soud v Olomouci citovaný odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě vydal dne 14. 8. 1998, č.j. 33 T 8/97-1060, odsuzující rozsudek nový. Proti tomuto rozsudku se stěžovatel opět odvolal a vrchní soud nařídil veřejné zasedání na den 25. 11. 1998. Obhájce stěžovatele se však z tohoto jednání ze zdravotních důvodů omluvil a proto muselo být řízení proti stěžovateli opět vyloučeno ze společného řízení k samostatnému projednání. Nové veřejné zasedání o odvolání stěžovatele bylo - s ohledem na zdravotní stav jeho obhájce - nařízeno na 2. 2. 1999 a téhož dne bylo odvolání stěžovatele zamítnuto (č.j. 4 To 109/98-25).
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho posláním je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší ani přehodnocovat řízení, před nimi vedená, pokud v nich nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Stěžovatel v podstatě namítá, že v jeho trestní věci došlo k nedůvodným průtahům, takže celé řízení je protiústavní.
Tento názor Ústavní soud - vycházeje z příslušného soudního spisu - nesdílí.
Ústavní soud v souzené věci shledal, že trestní řízení proti stěžovateli bylo zahájeno dne 2. 5. 1996 a již dne 28. 11. 1997 byl (byť nepravomocně) citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. S ohledem na složitost souzené věci lze tedy stěží tvrdit, že by již v přípravném řízení trestním došlo ke zbytečným průtahům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle přesvědčení Ústavního soudu ani v řízení před soudem k zbytečným průtahům nedošlo. V tomto směru lze odkázat zejména na podrobné a přesvědčivé vyjádření Vrchního soudu v Olomouci, které je reprodukováno na jiném místě tohoto usnesení. Ústavní soud poukazuje na to, že původně odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 1997 Vrchní soud v Olomouci zrušil a Krajský soud v Ostravě musel tedy tuto věc znovu projednat a rozhodnout. Rovněž proti novému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 1998, č.j. 33 T 8/97-1060, podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 2. 1999, sp. zn. 4 To 109/98, tak, že je zamítl. Rovněž nelze přehlédnout, že stěžovatel a další spoluobžalovaní opakovaně podávali stížnosti proti dalšímu trvání vazby a rovněž o nich příslušné soudy rozhodovaly. Tvrzení o průtazích v trestním řízení tedy nekorespondují s obsahem příslušného soudního spisu a s průběhem trestního řízení. Navíc - jak vyplývá z výše uvedeného - i sám stěžovatel tím, že důsledně využíval svého ústavního a zákonného práva vybrat si (a změnit) svého obhájce - což učinil třikrát - i jeho obhájce tím, že se omluvil z veřejného zasedání, částečně ovlivnili i rychlost řízení v dané trestní věci.
Ústavní soud nemohl přehlédnout ani skutečnost, že již v době podání ústavní stížnosti (tj. dne 30. 11. 1998) byl stěžovatel (nepravomocně) citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 1998 odsouzen za trestný čin podvodu podle ustanovení §250 odst. 1 a 4 trestního zákona k trestu odnětí svobody v délce trvání 6 roků (poznámka: v době rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti již bylo toto rozhodnutí pravomocné). Jednání před Vrchním soudem v Olomouci bylo nařízeno na 25. 11. 1998, ale protože obhájce stěžovatele se z tohoto jednání telegramem ze dne 24. 11. 1998 ze zdravotních důvodů omluvil, bylo řízení proti stěžovateli opětovně vyloučeno ze společného řízení k samostatnému projednání a nové veřejné zasedání v této věci bylo právě s ohledem na zdravotní stav stěžovatelova obhájce odloženo na pozdější termín. To znamená, že zejména v době podání ústavní stížnosti žádné průtahy v řízení neexistovaly a Vrchnímu soudu v Olomouci nelze vytýkat, že důsledně respektoval stěžovatelovo právo na obhajobu a že proto s rozhodnutím ve věci vyčkal na dobu, kdy se bude stěžovatelův advokát moci k líčení dostavit.
Ze všech uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal, že základní práva a svobody, jichž se stěžovatel dovolává, porušeny nebyly.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. 5. 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu