ECLI:CZ:US:1999:1.US.501.99
sp. zn. I. ÚS 501/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 1999, sp.zn. IV. ÚS 548/1998, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 11. října 1999 domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 1999, kterým byla zamítnuta jeho předchozí ústavní stížnost dle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem stanovené. Stěžovatel současně navrhl zrušení zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jehož uplatněním prý došlo k porušení jeho "práv a svobod". Tento zákon je podle názoru stěžovatele, zejména v ustanoveních §4 odst.2, §29, §30, §43, §72 odst.2 a §83 v rozporu s mezinárodními smlouvami č. 2/1993 Sb., č. 209/1992 Sb. a č. 120/1976 Sb.
Uvedeným postupem Ústavního soudu (ukončeným napadeným usnesením) byla dle názoru stěžovatele dále porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody dle čl. 10 Ústavy České republiky, čl.1, 10, 37 odst. 3 a 38 Listiny základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.), čl. 3, 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zákon č.209/1992 Sb.) a čl. 2, 14 a 16 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (zákon č.120/1976 Sb.) tím, že mu byla postupně odepřena možnost jednat samostatně před Ústavním soudem, možnost zvolit si zástupce, a dále tím, že mu bylo odepřeno právo na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, spravedlivě, veřejně a v jeho přítomnosti nezávislým a nestranným soudem.
Poněvadž se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 1999, sp.zn. IV. ÚS 548/1998, je jeho ústavní stížnost nepochybně opravným prostředkem, jehož podání je dle ust.§43 odst.3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustné. Ostatně na tuto skutečnost byl stěžovatel v napadeném usnesení upozorněn. Za tohoto stavu - kdy již sama ústavní stížnost je nepřípustná a tedy věcného projednání neschopná - nejsou splněny ani podmínky pro projednání akcesorického návrhu na zrušení výše uvedeného ustanovení zákona, který sdílí právní osudy odmítnutí ústavní stížnosti.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst.1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 10. 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj