ECLI:CZ:US:1999:1.US.503.99
sp. zn. I. ÚS 503/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky ing. B. M., zastoupené JUDr. V. Š., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1999, čj. 26 Co 718/98 - 31, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 12. 10. 1999 napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 17. 6. 1998, čj. 3 C 372/96 - 20, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně - stěžovatelky - proti žalovanému Městu R. o zaplacení nájemného za užívání parcely č. 119 katastrální území Ž. (nové označení 3812/3) za období od 29. 5. 1993 do 15. 9. 1995 ve výši Kč 34,50 a náhradu ušlého nájemného k. ú. Ž. za parcelu č. 122 (nyní 2825/2, 3812/2, 3813/2, 3813/3 a 3817/2) za období od 12. 10. 1993 do 15. 9. 1995 ve výši Kč 96 424.60. Stěžovatelka má za to, že Krajský soud v Praze, pokud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že žalované Město R. není zde pasivně legitimováno, zasáhl do jejího ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud při projednávání včas podaného návrhu stěžovatelky respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, rozsudku Krajského soudu v Praze a obsahu spisu Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 3 C 372/96, dospěl k závěru, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, postupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud zjistil, že odvolací soud ve svém rozhodnutí, které je předmětem projednávané ústavní stížnosti, vycházel ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými odpovídajícími právními závěry.
Ústavní soud proto shodně s názorem Krajského soudu v Praze konstatoval, že jestliže stěžovatelce byla ve smyslu zákona č. 403/1990 Sb. nemovitost vydána a mezi ní a žalovanou stranou byla uzavřena dohoda o vydání věci, tak veškerá práva a povinnosti spojené s vlastnictvím nemovitosti přešly na stěžovatelku dnem registrace u Katastrálního úřadu Praha - západ, tj. dne 19. 5. 1994. V tomto případě tedy žalovaný vůči žalobkyni - stěžovatelce - žádnou další povinnost neměl.
Navíc Krajský soud v Praze zjistil, že žalovaný ani předmětné nemovitosti neužíval a tyto nemovitosti užíval jiný subjekt - fotbalový klub a fyzická osoba. Stěžovatelka tedy měla možnost žádat nájem či bezdůvodné obohacení z užívání tyto pasivně legitimované subjekty, nikoli žalovaného.
Ústavní soud neshledal v napadeném rozsudku Krajského soudu v Praze porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť vlastnické právo stěžovatelky k nemovitostem, jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí, nebylo nijak a ničím dotčeno. Nezjistil ani jiné porušení ústavních práv; ostatně stěžovatelka sama ani ve své stížnosti takovou námitku neuplatnila. Není zde tedy důvod, pro který by mělo být návrhu stěžovatelky na zrušení tohoto rozsudku vyhověno a jedná se proto o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.
Senát Ústavního soudu poté mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu