ECLI:CZ:US:1999:1.US.515.99
sp. zn. I. ÚS 515/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1999, sp. zn. Nt 3423/99, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 1 To 811/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení pře Ústavním soudem podáním ze dne 18. 10. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 20. 10. 1999.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1999, sp. zn. Nt 3423/99, o vzetí do vazby, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
23. 9. 1999, sp. zn. 1 To 811/99, jímž byla zamítnuta stížnost proti tomuto usnesení.
Stěžovatel má za to, že shora uvedenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu ve smyslu ustanovení čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze vzít do vazby z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu a dále ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že každý má právo na projednání své věci bez zbytečných průtahů. Domnívá se, že v řízení o vzetí do vazby došlo ke zbytečným průtahům, když trvalo 38 dnů. Rovněž se domnívá, že se soudy ve svých rozhodnutích nezabývaly existencí či neexistencí konkrétních skutečností odůvodňujících obavu, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, anebo že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. V této souvislosti zmiňuje nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 207/99, kterým byla řešena obdobná otázka.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti vycházel Ústavní soud z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o vzetí do vazby a napadené usnesení o zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení o vzetí do vazby a dospěl k závěru, že pokud jde o rozhodování obecných soudů o tvrzeném porušení práv, zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, není návrh ústavní stížnosti důvodný. Vzetí obviněného do vazby je obecnými soudy zdůvodňováno stavem řízení, které bylo na počátku a bylo teprve nutno vyslechnout osoby, které dosud nebyly ztotožněny, zajistit listinné důkazy, analyzovat postoj obviněného ke sdělenému obvinění, jakož i jeho kontakty v zahraničí. Ústavní soud zjistil, že obecné soudy při svém rozhodování o vazbě postupovaly v souladu s ustanovením §68 tr. řádu o rozhodnutí o vazbě, když do vazby byl vzat obviněný, jemuž bylo sděleno obvinění a rozhodnutí o vazbě bylo odůvodněno skutkovými okolnostmi. Nezjistil, že by v daném řízení došlo ze strany obecných soudů ke zbytečným průtahům.
Ústavní soud proto znovu konstatoval, jak již učinil v řadě svých usnesení, že se nezabývá běžně přehodnocováním důkazů, např. o existenci či neexistenci příslušného vazebního důvodu, neboť tato otázka je především řešena v působnosti obecných soudů, které vycházejí ze zjištění, vyplývajících z trestního spisu. Posláním Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Při řízení o podané ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecného soudu došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou. K citovanému nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 207/99, na nějž se stěžovatel odvolává, nutno konstatovat, že zde bylo přisvědčeno stěžovateli, že skutečně došlo k průtahům v řízení, a navíc usnesení o vzetí do vazby nesplňovala v dostatečné míře náležitosti požadované ustanovením §134 odst. 2 tr. řádu.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu